„Proč tak rád píšu o těch podivných, někdy i velmi nepěkných a nepravděpodobných věcech, jež jsou přesto mezi námi? Dělám to za čtenáře. Za lidi, kteří v sobě nenajdou odvahu, aby se sami na něco takového dívali. Přestože je to strašně moc zajímá a přitahuje. Dávám jim svoje oči, a nejen je.“

Literární debut novináře Jana Bartáčka Celková záležitost čtenáře vytrhne z každodenní letargie a přemístí jej přímo do jádra zcela nečekaných a absurdních skutečností – lze zde nalézt příběhy o rodícím muži, oživlé zlaté auře, ale i o mozku naloženém v chilli.

Knihu krátkých próz a básní doplňují perokresby autorova otce Ivana Bartáčka z 60. let. Občas máte pocit, jako by oživly a vše si píšou samy. Vianovská osudovost. Černočerný humor. A pod tím vším mrazivá existenciální úzkost.

Jan Bartáček se narodil v roce 1966 v Praze. Zajímá ho skoro všechno, snad proto vystudoval žurnalistiku a pak prošel řadou různě zaměřených redakcí. Hlavně se nikde moc dlouho nezaseknout. Neustrnout, nezkamenět.

Rád experimentuje v tajné laboratoři své hlavy, v níž vyvíjí alternativní řešení pro běžné situace i pochopení smyslu naší existence.

Tvrdí, že psaní není psaní, ale jen určitý způsob myšlení. Znovu a znovu objevuje svůj zapomenutý život v pátých patrech pražských funkcionalistických domů. Mezi střechami. Mezi možným a nemožným, realitou a snem. Takové hranice neuznává. „Na svět pohlížím očima voyeura, kterého přitahují bizarnosti. Lidí, okamžiků i vůle boží. Naštěstí je toho všude okolo nás dostatek,“ upřesňuje svou roli na téhle planetě. A tedy i na papíře. Přitom ani neví, jaká je vlastně jeho skutečná profese.

 

O svém psaní promluvit v podcastu Jedno procento Miloše Čermáka: https://www.jednoprocento.cz/p/chtel-jsem-svou-prvotinu-vydat-jeste?utm_campaign=post&utm_medium=web

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.