Ivana Gibová patří k autorům, kteří dokážou spojit jazykovou hravost s ostrým, někdy až nečekaně přesným pohledem na realitu. Její texty jsou rytmické, místy fragmentární, jako by vznikaly přímo v pohybu myšlení. Nejde jen o to, co vypráví, ale jakým způsobem to dělá – jazyk se u ní stává hlavním prostorem, kde se odehrává význam.

Gibová se vrací k tématům identity, těla i každodennosti, která se v jejím podání rozpadá a znovu skládá. Ironie se tu potkává s naléhavostí, osobní zkušenost s širším pocitem nejistoty, který není možné jednoduše pojmenovat.

„Někdy se věci rozpadají právě ve chvíli, kdy se je snažíme udržet pohromadě.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.