Ivan Martin Jirous

- Underground - 09. 11. 26

Před patnácti lety zemřel jeden z největších undergroundových básníků a organizátorů kulturního života 70. let, Ivan Martin „Magor“ Jirous.

Narodil se roku 1944 v Humpolci. Jméno Martin získal po svém strýci-kmotrovi. Údajně byl v dětství živým, svéhlavým klukem, který vymýšlel všelijaké kousky. Mezi jeho záliby patřilo od dětství čtení knížek – začínal ve škole čtením pod lavicí. V dětství hrával na klavír, hrál šachy a fotografoval. Vystudoval dějiny umění na FF UK v Praze. Před rokem 1989 vystřídal spoustu prací (topič, stavební dělník, noční hlídač aj.) a za své politické názory byl pětkrát vězněn. Roku 1977 podepsal Chartu 77. Spolupracoval s nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a Ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně. Po listopadu 1989 byl ve svobodném povolání, žil střídavě v Praze a v Prostředním Vydří u Dačic.

Poezii začal psát v první polovině 70. let, zprvu jako provokativní dvouřádkové verše (Magorův ranní zpěv, 1975) a říkanky (Magorova krabička, 1979). Z těchto zápisků lze vyčíst inspiraci Bondyho trapnou poezií, kterou o generaci starší básník reagoval na oslavnou stalinskou poezii 50. let. Od počátku je pro Jirouse typické neustálé narušování struktury pravidelného verše, různé asonance a slovní hříčky, ve kterých vstupuje do dialogu významová a zvuková složka básně.

Provokace a záměrný primitivismus se s přibývajícími vězeňskými zkušenostmi stále více střetává s religiózní rovinou Jirousových básní. Tyto dvě polohy se zcela prolínají v Magorových labutích písních (1981-1985). S katolickou zbožností a postojem kajícníka ustupuje do pozadí lehkovážný naivismus i „trapný“ vtip, poezie pivních hříček se mění v adresné modlitby.

Utrpení zkoušené duše ustupuje tiššímu tónu dalších sbírek, verš se rozvolňuje, a to zejména v následujícím Ochranném dohledu (1985), kterým se rozléhá jazyková prostořekost. Až do Magorovy vanitas (1999), kdy se autor obloukem vrací k naivistickým začátkům a zároveň verše podbarvuje vztekem a smutkem, se už konstantní Jirousova poezie výrazně neproměňuje.

Ztichlá klika

Ať se o nás
zlí jazykové otrou

Ve vší cudnosti
bílé víno
popíjel jsem s Petrou

Tolik něžné a cudné
bylo to
to ti říkám:
i na dveřích ztichla klika

(ze sbírky Magorův noční zpěv.)