Mražená mroží játra, zmrzlá jablka chutnající jako sorbet, meloun za tři sta korun – to je každodenní realita obyvatel nejsevernějších částí Grónska. Ovoce jim je totiž z americké základny dodáváno jen dvakrát do měsíce, živí se zejména lovem. Ilona Wiśniewska (* 1981), ač několik let vegetariánka, pro vzájemný respekt a udržitelný způsob života i přesto našla v chladných severských zemích zalíbení. Na večeru Měsíce autorského čtení uvedla, že ji na sever láká nejen zájem o tamní obyvatele, ale i jeho krajina, klid otevřeného prostranství a půlnoční, nezapadající slunce.

Ve své druhé reportážní knize z grónského prostředí Mihotání. Na konci Grónska (2024, Absynt) se autorka soustředí na všední prožitky obyvatel v osadách Siorapaluk a Qaanaaq. Nahlíží do intimního života jednotlivých rodin, které kvůli kruté zimě opouští svá obydlí jen pro potřebu lovu nebo návštěvu příbuzných. Vedle popisu získávání obživy, fungování školského systému a každodenních úkonů v nejsevernějších obydlených oblastech popisuje i krásy zdejší krajiny: „Nechci psát jen o neštěstí, ale i o krásných věcech, které se dějí.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.