Před jedenácti lety zemřela Hana Fousková (5. května 1947, Šluknov – 10. listopadu 2015, Liberec), severočeská spisovatelka, básnířka a výtvarnice, jejíž svébytné dílo vychází mimo jiné ze zkušeností s duševní chorobou, v pozdější fázi života i s rakovinou a zážitkem klinické smrti.

Většinu života prožila v Podještědí, které se stalo její základní inspirační krajinou. Od dětství toužila po výtvarné tvorbě a opakovaně se hlásila ke studiu na uměleckých školách, studium na textilní výtvarné škole v Brně ani na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (Hollarovo náměstí) však nedokončila a neuspěla ani u přijímacích zkoušek na Akademii výtvarných umění.
Na přelomu 60. a 70. let se pohybovala v pražských výtvarnických kruzích (tzv. Křižovnická škola) a okrajově i v prostředí undergroundu, zúčastnila se několika polooficiálních výstav i jedné ilegální výstavy organizované Věrou Jirousovou.

V polovině 70. let se natrvalo vrátila do Podještědí, kde ve vesnici Hodky u Světlé pod Ještědem žila a tvořila ve velmi skromných podmínkách. Narodila se jí dvojčata, z nichž jedno zemřelo v kojeneckém věku, a tato zkušenost se výrazně promítla do její tvorby.
Od 90. let se znovu intenzivně věnovala malbě i literární tvorbě, své obrazy představila na několika výstavách a její texty byly veřejně čteny. Po roce 1999 jí vyšly tři básnické sbírky, zatímco rozsáhlý autobiograficky laděný román Schizofrenička zůstal v rukopise (ukázky vyšly časopisecky). Její tvorba je zastoupena v řadě antologií.

Její malba je charakteristická výraznou expresivitou a převahou figurálních motivů, v pozdější tvorbě se objevuje i krajinomalba ovlivněná podhorským prostředím. Největší retrospektivní výstava se uskutečnila v galerii MY v Jablonci nad Nisou v roce 2011, její dílo je dnes zastoupeno ve veřejných i soukromých sbírkách, dosud však není systematicky zmapováno.

O životě Hany Fouskové vznikl dokumentární film Já špatně zajizvená rána (Jiřina Vávrová, FAMU 2000), uvedený Českou televizí.

V roce 2026 v nakladatelství vyšel souhrn jejího díla pod názvem Zaříkávání smrti.

Tato kniha přináší ucelený pohled na básnickou tvorbu výjimečné umělkyně. Vedle dříve publikovaných sbírek Jizvy, Troudy a Psice zahrnuje také dosud nevydané texty z pozůstalosti, které byly editorsky připraveny s důrazem na autenticitu autorčina hlasu. Soubor zachovává původní podobu vydaných knih a zároveň zpřístupňuje fragmenty a varianty básní, jež dokládají proces vzniku i vnitřní napětí jedinečné poetiky.

Poezie Hany Fouskové se vyznačuje existenciální naléhavostí, úsporností výrazu a schopností přesně pojmenovat hranice mezi intimitou a obecnou zkušeností. Toto je kniha, která znovu otevírá zcela mimořádný a stále naléhavý básnický Svět.

* * *
Jak hranostaj jsem loukou pobíhala
jak kolibřík z květu na květ přelétala
jak hebce hladila mě tráva
do kolen
jak sladce líbala mě luna zlatohlavá
jak lehce
probouzel mě den
Teď už zbělela mi hlava
ale duše pořád divoká
jak housle pod hvězdami sténá
A jitrem probuzená
všemi svými písněmi
zas znovu vítá den
Však skuhravý hlas
už vydá jenom sten
a svaly marně k prasknutí se napínají
Cévy už mi nezpívají
a krev kalná
už jen líně žilami se valí
Hora jež se vzpíná v dáli
už mě nepovznese do oblak
Jen má duše vznese se jak pták
až rozklove tělo
a ponechá ho mrakům napospas
na úpatí nebetyčné hory

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.