Bianca Bellová: Dřív jsem byla živelnější, teď jsem víc disciplinovaná

- MAČ 2017 - 14. 01. 20

„Bára mi slíbila, že o mně řekne, že jsem inženýrka,“ doplnila své představení od moderátorky večera Barbory Antonové na letošním festivale MAČ 2017 česká pražská autorka s bulharskými kořeny a anglickým manželem.

Bellová přiznala, že se jedná o její premiérový večer na jižní Moravě. „Poprvé čtu v Brně, i když tady mám nakladatelství. Je to pro mě přelomový okamžik,“ vysvětlila návštěvníkům.

Bianca Bellová získal věhlas v souvislosti s románem Jezero (2016), za který získala cenu Magnesia Litera – Kniha roku a Cenu Evropské unie za literaturu. Z tohoto románu předčítala i brněnskému publiku a vybrala z něj dvě ukázky.

Posluchače zajímaly autorčiny inspirační zdroje a také mechanismy, jakými u ní funguje proces psaní. K tomu Bellová uvedla: „Pro mě je podstatný, aby v textu byl příběh, který má konec a začátek, pointu, ale také nějaký smysl, proč se vypráví. To je nejpodstatnější si zkonstruovat v hlavě a pak to nějakým způsobem vyplnit tím masem, osadit základní kostru. (…) Dřív jsem byla živelnější, teď jsem víc disciplinovaná. Ale říkám si, že rutina u psaní není úplně dobrá. Mít příležitost, kdy se autor dostane do tvůrčího transu, kdy mu to teprve vzniká pod rukama, je možná to, co z toho textu dělá něco autentického.“

Vzhledem k tomu, že má autorka občanskou profesi, rodinu a další povinnosti, má na psaní docela málo času. „Psaní je pro mě luxus za odměnu,“ prohlásila. „Nechtěla bych být v situaci, kdy bych byla na psaní existenčně závislá,“ zdůraznila.

Při debatě se čtenáři po jejím autorském čtení přišla řada i na otázku interpretace. „Já očekávám od čtenáře, že si poradí sám. Setkávám se s tím, že si čtenáři ten konec interpretují protichůdně. Je na každém, aby si to přečetl a dosadil si tam to, co tam sám vidí. To mě na tom baví,“ odpověděla.

„Píšu takhle (syrově), protože to jinak neumím. Jsem trochu chlap,“ podotkla ještě k naturelu svého psaní.

Bianca Bellová

Narodila se v roce 1970 v Praze, kde žije na půl cesty mezi balkánskou a britskou částí své rodiny. Živí se překlady a tlumočením. Vydala knihy Sentimentální román (2009), Mrtvý muž (2011), Celý den se nic nestane (2013) a Jezero (2016), jakož i řadu povídek. Má tři děti a manžela.

 

Loading...