Adam Borzič: Drobná vítězství smyslu a lidskosti

- MAČ 2026 - 22. 07. 26

Adam Borzič ve své nejnovější knize esejů Spiritualita posvátné Země: Divoká cesta spolubytí (2026) reflektuje možnosti spirituality v současném světě. Myšlenkový korpus se zakládá na třech předpokladech: ne-duality, hierodiverzity a ekofeminismu.

Borzič si velmi dobře uvědomuje jak bolest z dědictví manichejského dualismu, tak potřebu návratu k elementárním zkušenostem. Úsilí o propojení s okolním světem je manifestováno skrze návrat k přítomnému, k tělu, schopnost vnímavosti a soucitu, zrušení dichotomií mezi dobrem a zlem, přírodou a civilizací, transcendentnem a profánnem. Hierodiverzní pohled bere v potaz různorodost duchovních cest, které se setkávají ve snaze popsat obdobný základ skutečnosti – Borzič tak ve své spiritualitě zcela přirozeně kombinuje prvky východní (mj. buddhistické) a západní (mj. křesťanské) tradice. V ekofeminismu se pak v devastaci přírody zrcadlí útlak patriarchátu.

Kniha se hlásí k několika inspirativním duchovním osobnostem – například k americkému teologovi Matthewu Foxovi, jenž odmítá prvotní hřích (ve prospěch původního požehnání) a na jehož koncepci čtyř cest je postavena i struktura knihy: via positiva (krása a vděčnost), via negativa (prázdnota, utrpení, pomíjivost), via creativa (eros, umění, rituál) a via transformativa (schopnost proměny).

Spiritualita v Borzičově chápání, i přesto, že je duchovní praxí, nemá odmítat tělo. Etymologicky má kořeny v latinském slovese spirare, které znamená dýchat, a v substantivu spiritus, označujícím nejen ducha, ale i dech a vítr. Proto také tělo v zelené spiritualitě zaujímá výsadní místo – umožňuje nám bezprostřední spojení s okolním světem.

„Každé tělo je symbiózou nesčetných forem života – mikroorganismů, buněk, bakterií, hub, jež se podílejí na udržení rovnováhy organismu. Nejsme oddělené jednotky, ale chodící ekosystémy, těla ve službě jiných těl, hostitelé i hosté v jednom. V nás samých se uskutečňuje to, co vidíme i venku: vzájemnost, provázanost, spolubytí.“ (Via positiva, Tělo: posvátné učení pohybu, potravy a smyslů)