Kateryna Kalytko je ukrajinskou spisovatelkou a překladatelkou, žije ve Vinnyci a v Sarajevu. Autorka sedmi básnických sbírek a dvou povídkových knih – Mystérium (Misterija, 2007) a Země Ztracených (Zemlja Zahublenych, 2017). Laureátka četných soutěží a literárních cen (Blahovist, LitAkcent roku, Kniha roku ВВС). Stipendistka programu CEI Fellowship for Writers in Residence 2015. Nositelka ceny festivalu povídky Imbiero Vakarai 2016, mezinárodní ceny Vilenica Crystal 2016, Literární ceny Josepha Conrada-Korzeniowského (2017), ceny Women in Arts 2019.

Její texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, arménštiny, litevštiny, slovinštiny, srbštiny, italštiny a hebrejštiny. Kalytko sama také překládá z jihoslovanských jazyků a zabývá se současnou literaturou Bosny a Hercegoviny. Za své překlady byla oceněna cenou časopisu Kurjer Kryvbasu a překladatelskou cenou METAPHORA.

Poezie Kateryny Kalytko v sobě má sílu a intenzitu velkého eposu, její symbolická próza zase promlouvá ke čtenářům osobitým, doslova prvotním jazykem. Její prozaické texty jako by vyrůstaly z pradávna, z dob, kdy dnes běžné formy a žánrová rozlišení ještě neexistovala a klíčovým momentem vyprávění bylo jeho morální ponaučení.

„Jsem velmi dojatá tím, jak přes veškerou obrovskou únavu, neurotický stav, podráždění a prázdnoty v sobě máme spoustu lásky. Je to velmi křehké a opatrné,“ řekla Kalytko v roce 2023 na Frankfurtském knižním veletrhu.

„Máte pocit, že se vracíte domů k velmi odlišným lidem, se kterými toho možná nemáte mnoho společného, ale máte kolektivní zkušenost, kterou nemůžete s ničím srovnat a kterou nemůžete nikomu plně vysvětlit – všechnu tu metafyziku, kterou jsme za poslední dva roky prožili. Ale je to tam srozumitelné a ten pocit sounáležitosti se svými lidmi je k nezaplacení,“ popsala autorka pocit z bojující země, v níž se čas od času vydává až do první linie, kde předává vojákům dary.

Podle Kalytko přijala ukrajinská společnost nevyslovené, ale dohodnuté pravidlo, jakousi novou společenskou smlouvu: vše se musí dělat nejlepším možným způsobem, protože to může být to poslední, co děláme.

„Je to nutné jak pro vítězství, tak pro to, abychom se nestyděli za ‚stopu‘, kterou po sobě zanecháváme. Protože jsme ve skutečnosti velmi křehcí jako celá naše existence,“ poznamenala.

„Ukrajinské hlasy, které jsou nyní slyšet po celém světě, ve skutečnosti překonávají ticho a cosi jako únavu z Ukrajiny, která se začala zcela přirozeně objevovat. Ty hlasy, ta řeč je také velkým aktem vzájemné lásky.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.