Vystoupení prozaičky a básnířky Sylvy Fischerové se na festivale Měsíc autorského čtení konalo v roce 2012. Režie její upoutávky se ujal Jiří Zykmund. Autorka se narodila roku1963 v Praze. Absolvovala klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií.

Píše prózu, literaturu pro děti (Egbérie a Olténie, 2012) a především poezii. Debutovala sbírkou Chvění závodních koní (1986). Poezie Sylvy Fischerové je „prohloubena prožitkem mateřství, reflexemi historickými, mytologickými i náboženskými, provázena obrazem milovaného Řecka, směřuje k metafyzickým otázkám, které jsou neseny touhou přesáhnout vlastní smrtelnost v návratu k nerozlišené podstatě lidského i božího,“ napsal o její tvorbě Vladimír Křivánek.

Spolu s nakladatelským redaktorem Janem Šulcem stála za vydáním Nejlepších českých básní za rok 2017. „Editoři nevybírali zcela rigidně ani jen z loni vydaných, ale dokonce ani výhradně ze žijících autorů, což se týká třeba už zesnulého ‚jurodivého‘ poety Milana Kozelky,“ napsala k dílu básnířka a publicistka Jana Soukupová.

„Když jsme se probrodili řekou špatných básní, začalo to být radostné a nejzajímavější byla syntéza. Na těch čtyřiceti čtyřech básních jsme se nakonec naprosto shodli,“ prozradila na Rádiu Vltava Fischerová.

V roce 2012 napsala Fischerová pro Větrné mlýny noticku o slovinské literatuře, která byla hostem MAČe. „Slovinsko je pro mě edenem mého dětství: dovolená v Domě spisovatelů ve vesnici Beli Križ, odkud jsme se vydávali buď na jednu stranu dolů do Piranu, nebo na druhou do Fiesy, pod zářivým sluncem, oba rodiče ještě živí… O Fiese jsem dokonce napsala báseň, která vyšla v mé první sbírce, piranskou zátoku s čluny jsem pak obsedantně malovala ještě dlouho po návratu z prázdnin,“ napsala poetka.

„Svět poezie Sylvy Fischerové je pozemský, věcný, i když základní lidská témata jsou nadčasová – život – láska – smrt. Pohybuje se mezi každodenností s pocity nevšednosti, mezi póly skutečnosti a fikce. Snad se zkušeností antické filosofie souvisí v autorčiných verších nepřehlédnutelný stálý dialog jako cesta k poznání,“ napsal Vladimír Karfík při příležitosti Ceny Karla Čapka, kterou autorka dostala v roce 2024.

„Otázka a odpověď mají stejnou váhu. Vztah člověk – dějiny je osobní, v povídkové tvorbě vydává Fischerová generační svědectví, v něm je zároveň smrt matky i zrození člověka, vědomí otcovského dědictví. Co jsme a co si neseme od předků,“ pokračoval.

Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (Praha 2011) obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu, v roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy.

VZDECH

Existuje v duši
otevřená rána
má podobu
raněných úst
z nichž vychází
ustavičně
vzdech
rozpomínka milujícího
který byl odtržen

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.