Svetlana Cârstean je básnířka a publicistka, která se narodila v roce 1969. Svou prvotinu, sbírku Floarea de menghină (Svěrákový květ), vydala v devětatřiceti letech a sklidila s ní velký úspěch: pochvalné kritiky, řadu ocenění, mnoho překladů. V knize připomněla dusivý svět komunistického školství, z jehož sevření jako podobenství systémem sešněrované lidské bytosti vyrůstá „svěráková květina“. 

O sedm let později následovala Gravitație (Gravitace), básnická kniha o stavu beztíže, ztrátě blízkých a bolesti coby nejlepší přítelkyni. Další sbírku Trado napsala spolu se švédskou básnířkou Athenou Farrokhzad - poezie v ní vede dialog s esejí o lásce, zradě a překladu. Přes mimořádný mezinárodní úspěch svých knih říká: „Z poezie se žít nedá.“ A dodává: „Ale bez ní také ne.“ 

Autorčina poezie má řadu forem: trauma, osvobození, rovnováha mezi utrpením a mocí, mezi láskou a nenávistí. “Hrozí nám i to, že se ten, koho milujeme, se stane naším nepřítelem a bude na nás útočit. Ve skutečnosti jsou možné všechny možnosti," řekla v rozhovoru pro Svobodnou Evropu. I když je poezie temná a drsná, když tvrdě dopadne na zem, musí mít i schopnost zvednout se, znovu vstát ze země, tvrdí umělkyně. 

V tvorbě Svetlany Cârstean je spousta traumat - osobních i historických. “Protože traumata jsou všude a my jsme vlastně z traumat stvořeni,” vysvětluje. “A tento svět, ve kterém se pohybujeme, je vytvořen z traumatu. Zjistila jsem, (…) že utrpení je něco velmi silného, něco, co má v sobě hodně síly, vitality. A tam, kde trpíte, tam také najdete svou sílu.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.