Skříň plná ručníků aneb Milá Mácho a Jarek Nohavica

- Koronavirus - 15. 08. 24

Koronavirový ročník Měsíce autroského čtení měl to nejlepší, nejsledovanější, nejzajímavější, netradiční, náhodné a překvapivé na konci a na začátku. Jednoduše: třeba Jan Novák a Milá Mácho. Událostí bylo mnoho a pomylsným vrcholem byl pro Větrné Mlýny a básnířku Zuzanu Gabrišovou křest antologie ženské poezie nazvaný trefně Milá Mácho.

Zvláště když ženské básně četli hlavně básníci a taky písničkář Jarek Nohavica, který knihu pokřtil.

Zuzana Gabrišová
Narodila se v roce 1978 v Brně, studovala Filozofickou fakultu MU v Brně, učila, věnovala se překladu, sedm let byla zen-buddhistickou mniškou v Jižní Koreji. Pracovala jako pečovatelka a obhájila dizertaci věnovanou surrealistkám. Vydala čtyři básnické sbírky: Samá studna (2019), Ráno druhého dne (2015), Těžko říct (2013) a O soli (2004). Je editorkou antologie českých básnířek Milá Mácho (Větrné mlýny, 2020).

Není to otázka genderu, ale poezie, upozornili nakladatelé. A ocitovali verše: „Opít sebe, opít všechny, / kteří mají chuť se zpít…“ Dvojverší Lili B. Novákové vystihuje podstatu a důvod vzniku antologie. „Je možné v ní hledat a nacházet — autorky, nebo jen jednotlivé básně. Je možné objevit jména, o kterých jsme nevěděli… a která zase zapomeneme,“ popsali vydavatelé tento výbor ze zhruba půl ticícovky zmiňovaných, básnířek.

„Ne všechny se do antologie vešly,“ upozornila Zuzana Gabrišová festivalovou veřejnost na Měsíci autorského čtení 2020 v Brně.

Poldle Větrných mlýnů jde především o možnost, poznat jména, „kvůli nimž půjdeme do knihovny, do antikvariátu nebo knihkupectví a budeme hledat, půjčovat si a kupovat. A znovu je číst. Jsou i jména, která zařadíme do čítanek, recitačních večerů a příruček dějin literatury. Vrátíme je do literárního kontextu, kam patří a odkud se vlivem různých okolností ztratila.“

„A není to otázka genderu, ale poezie,“ upozoňují nakladatelé. „Antologie samy o sobě jsou výborná věc, některé jsou tematické, některé regionální… Editorka této knihy, sama básnířka, vybírá z toho, co je jí blízké a o co se chce podělit s ostatními. Shodou okolností se věnuje básnířkám. A je to čirá krása.“

„Do antologie jsem zařadila autorky existující sbírky — mohla být vydána v nakladatelství nebo jako bibliofilie, e-kniha či vlastním nákladem,“ poznamenala jediná editorka publikace. „Chtěla jsem někoho k sobě,“ vysvětluje v debatě na čtení v brněnském Divadle Husa na provázku (viz video u tohoto článku).