Podcast MAČ 2020: Zita Iszó a Jiří Hájíček

- Podcast MAČ 2020 - 20. 05. 21

Zita Izsó se narodila v roce 1986 a studovala v Budapešti na univerzitě ELTE práva. Od roku 2007 publikuje básně a překlady. Překládá z angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny. První drama s názvem Zavírací doba, které napsala společně se svou sestrou Nórou, získalo 1. cenu v dramatické soutěži Maďarského rozhlasu. V roce 2010 se její další drama Závislost dostalo na scénu debrecínského divadla. 

Vydala také tři básnické sbírky – Mořský obyvatel, Tváří v tvář a Noční dosažení země. Básně Zity Izsó „si v souvislosti s hříchem, vědomím hříchu, soustrastí, láskou a lidským utrpením, bídou a (sebe) zkázou kladou otázku teodicee čili ospravedlnění Boha; války, vraždění, osudy současných vyhnanců, to vše prostřednictvím obrazů putování, pronásledování a Kristových pašijí je rozšířeno v obecnou, zdrcující existenční zkušenost,“ říká Beatrix Visy o její tvorbě. 

Autorka proslula svým stylem na pomezí poezie a prózy. „Vždycky se snažím napsat ne to, co chci, ale to, co vidím. A to je pro mě nástroj, díky němuž se lze vyhnout té patetičnosti,“ vysvětlovala při rozhovoru, který s Kateřinou Hejnarovou vedla v červenci 2020 na festivalu Měsíc autorského čtení.  

„V mém případě se tyto dva literární útvary, poezie a próza, skutečně promíchávají,“ popsala. „To ale na současné maďarské básnické scéně není nic neobvyklého, je to v podstatě běžný trend a je pravda, že jak mladí, tak i starší čtenáři tuto formu mají v oblibě. V poslední době jsem napsala některé básně, které jsou v podstatě baladickými příběhy a které lze interpretovat jako znovuzrození balady. Nicméně myslím si, že tyto dva literární útvary, poezie a próza, se v mém případě budou do budoucna od sebe více vzdalovat.“  

Jiří Hájíček 

Jihočeský spisovatel Jiří Hájíček je držitelem dvou cen Magnesia Litera. Ve svých díle se drží svého kraje, v němž hledá svá románová i povídková témata. Na hledače zelených vltavínů v lokalitách oblíbených jižních Čech se zaměřil v díle Zlodějích zelených koní, na zatopené vsi před stavbou Jaderné elektrárny Temelín zase v Rybí krvi. 

Narodil se v roce 1967 v Českých Budějovicích, kde vystudoval Vysokou školu zemědělskou. Pracuje jako bankovní úředník, ale proslul jako prozaik a „realista českého venkova” po druhé světové válce. 

Je autorem povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), novel Fotbalové deníky (2007), a románů Zloději zelených koní (2001, zfilmováno 2016), Dobrodruzi hlavního proudu (2002), Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012) a Dešťová hůl (2016). Nyní přichází brněnské nakladatelství Host s jeho novinkou Plachetnice na vinětách. 

Loading...