Lajos Parti Nagy

Lajos Parti Nagy je maďarský básník, dramatik, prozaik, redaktor, překladatel, kritik. Narodil se v roce 1953. Na univerzitě v Pětikostelí vystudoval maďarštinu a dějepis. První básnickou sbírku, Angyalstop (Andělský stop), vydal v roce 1982, druhou, Csuklógyakorlat (Cvičení zápěstí), o čtyři roky později. Jeho záliba v jazykových hříčkách a jazykovém humoru vrcholí v další básnické knize Szódalovaglás (Sodné jezdectví, 1990).

Nagyova tvorba je kritikou označována jako „originální práce s textem, pro niž je charakteristické až extrémní přetváření jazyka či využívání nepovedených jazykových figur, překrucování z popkultury převzatých citátů, humor, ironie a parodie.“

Velký úspěch zaznamenal s románem A test angyala (Anděl těla, 1997), který publikoval pod pseudonymem Jolán Sárbogárdi. Pod vlastním jménem vydal román Hősöm tere (Náměstí mého hrdiny, 2000), který označuje jako politické dílo, v němž extrémně pravicoví holubi převezmou v Budapešti moc.

Radim Kopáč s ním díky Měsíci autorského čtení v roce 2020 vedl rozhovor pro Lidové noviny, kde se ptal mimo jiné na to, jak se žije spisovateli v Maďarsku. „Maďarskému spisovateli se dýchá stále hůř. Ale musí dělat, jako by se vlastně nic nedělo: jak v soukromém životě, tak ve své práci. Protože jinak by ztratil i ten poslední kousek svobody, který mu zbývá. Jsem spisovatel na volné noze a nikdo mi neříká, o čem a jak mám psát. V Maďarsku existují stále dva tři časopisy, které můžeme považovat za svobodné nebo řekněme opoziční, a v těch publikuji. A nakladatelství, které vydává mé knihy, je v soukromých rukou, nikoli v rukou státu.“

Veronika Bendová

Veronika Bedlová se narodila v Praze v roce 1974. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Vydala dvě prózy Nonstop Eufrat (2012) a Vytěženej kraj (2019).

O té druhé publicista Jan M. Heller napsal: „Kraj, kterému se události nedávné historie vryly do tváře, a dvojice, jež si vzájemné křivdy nese naopak hluboko uvnitř. I tak by se dal zjednodušeně popsat děj novely Veroniky Bendové. Kniha však neproblematizuje jen partnerské vztahy, ale i mytologizaci ,drsných lokalit‘ a medvědí službu, jakou jim a jejich obyvatelům může umění v posledku prokázat.“

V jednom rozhovoru zmínila: „Myslím, že každý autor skládá své knihy částečně z vlastních zážitků více či méně přetavených pro účely příběhu. V knize Nonstop Eufrat jsem třeba použila své dávné dojmy z výzdoby katolických kostelů. A také své pocity po odchodu našeho blízkého kněze.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.