Péter Závada: Když se svoboda, solidarita nebo demokracie rozpadají mezi prsty

- Maďarská čítanka - 10. 03. 22

Básník, dramatik, rapper a textař Péter Závada se narodil v roce 1983, vystudoval angličtinu a italštinu na Univerzitě Loránda Eötvöse a divadelní vědu na Kalvínské univerzitě Gáspára Károliho v Budapešti. V roce 1996 spoluzaložil populární maďarské hip-hopové duo Akkezdet Phiai (Synové Počátku). Vydal několik básnických sbírek – například Ahol megszakad (Kde se to zlomí), Mész (Vápno), kde se mimo jiné vypořádává se smrtí své matky, kterou ztratil v dětství. 

O sbírce s názvem Roncs szélárnyékéban (V závětří vraku) prozradil: „Člověk dnes často může mít pocit, že dokáže přežít jen tak, že si pro sebe vybuduje vlastní svět. Pravda je, že ve světě, který jsem stvořil ve svých básních, bych se cítil skvěle. Čas tam plyne pomaleji, a někdy dokonce ustrne... “ 

Závada popisuje také tradiční, ale nutné téma obyčejný člověk versus umělec. “Nemůžeme si dovolit ten luxus držet se dále od veřejných záležitostí. Když se totiž nerozhodneme my, rozhodnou za nás jiní, což obsahuje jistou dávku zbabělosti,” píše. “Jednou z nejdůležitějších věcí je vztah mezi uměním a mocí, jaký máme vztah k moci, jak jsme aktivní ve veřejném životě a zda se odvážíme postavit za politické principy, nebo zda se rozhodneme stáhnout. Neutralita se často jeví jako elegantní řešení, protože v takových případech lze říci, že člověk je nad ní a nešpiní si ruce politikou,” vysvětluje. 

“Myslím si, že svět je příliš složitý a rozmanitý na to, aby v něm platily univerzální morální zákony. Musí samozřejmě existovat společné morální zásady, ale přesto musíme vždy jednat podle situace. A to neznamená relativizovat morálku. Záleží na spoustě faktorů, kdo se v určité společenské či politické situaci rozhoduje – jaké donucovací síly na něj působí, za koho nese odpovědnost a podobně – takže úsudek o tom musí odpovídat situaci, což vyžaduje mnohem více práce a energie než použití předem připravených šablon,” uvedl v jednom rozhovoru. 

“Takovým minimem je pro mě například svoboda vyznání, sexuální orientace, politické názory. Že proti nikomu nenabádáme, nikoho nestigmatizujeme kvůli barvě pleti nebo původu. Přitom morálně-filozofické úvahy o politice a společnosti, tedy o tom, jak zůstanu mravním členem širšího společenství, mohou být v rozporu s otázkami osobnostní etiky, např. jak se dokážu postarat o svou rodinu, ale v neposlední řadě i o sebe,” naznačuje. 

“S přibývajícím věkem člověk vidí svět stále složitější, a když se blíže podíváme na pojmy jako svoboda, solidarita nebo demokracie, vidí, že jsou porézní a rozpadají se mezi prsty. Čím složitější souvislosti vidíme, tím těžší je bojovat za zjednodušenou, propagandistickou verzi barikád. Samozřejmě jsou věci, které za to stojí a v každém případě se musíte postavit. Přepracovaná reflexe však není dobrá pro revoluční postoj,” nabádá. 

“Jsem postmoderní dítě, které nedůvěřuje skvělým příběhům. Přeji si, aby existovalo něco, v co bych mohl s klidným svědomím věřit. Myslím, že je nás více takových,” dodává. 

Loading...