Lajos Parti Nagy: Rusko-ukrajinská válka začala jazykovou agresí

- Maďarská čítanka - 04. 04. 22

Lajos Parti Nagy se narodil v roce 1953 a patří mezi nejvýraznější maďarské spisovatele po roce 1989. Píše poezii, prózu, divadelní hry, eseje. Překládá texty Thomase Bernharda a Wernera Schwaba. Na univerzitě v Pětikostelí vystudoval maďarštinu a dějepis.  

První básnickou sbírku, Angyalstop (Andělský stop), vydal v roce 1982, druhou, Csuklógyakorlat (Cvičení zápěstí), o čtyři roky později. Jeho záliba v jazykových hříčkách a jazykovém humoru vrcholí v další básnické knize Szódalovaglás (Sodné jezdectví, 1990).  

Nagyho tvorba je kritikou označována jako „originální práce s textem, pro niž je charakteristické až extrémní přetváření jazyka, či využívání nepovedených jazykových figur, překrucování z popkultury převzatých citátů, humor, ironie a parodie.“  

Velký úspěch zaznamenal s románem A test angyala (Anděl těla, 1997), který publikoval pod pseudonymem Jolán Sárbogárdi. Pod vlastním jménem vydal román Hősöm tere (Náměstí mého hrdiny, 2000), který označuje jako politické dílo, v němž extrémně pravicoví holubi převezmou v Budapešti moc. 

“Maďarskému spisovateli se dýchá stále hůř. Ale musí dělat, jako by se vlastně nic nedělo: jak v soukromém životě, tak ve své práci. Protože jinak by ztratil i ten poslední kousek svobody, který mu zbývá. Jsem spisovatel na volné noze a nikdo mi neříká, o čem a jak mám psát. V Maďarsku existují stále dva tři časopisy, které můžeme považovat za svobodné nebo řekněme opoziční, a v těch publikuji. A nakladatelství, které vydává mé knihy, je v soukromých rukou, nikoli v rukou státu,” uvedl v rozhovoru s Radimem Kopáčem pro Lidové Noviny v roce 2020. 

V rozhovoru se autor dotkl tématu života a díla umělce. “Na jednu stranu je jasné, že by autor neměl být čten spolu se svým životem, že jde v první řadě o literaturu – ale na druhou stranu nelze zpochybnit, že když nějaké dílo psal, žil svůj život. Je jistě snazší číst text jen jako literaturu než prizmatem životních osudů. Takové čtení se týká právě překladů. Když čtu texty ve svém jazyce nebo v jazycích, které znám, vždycky se na ně přilepí daleko víc věcí...” líčí Nagy. 

“Rusko-ukrajinská válka začala jazykovou agresí,” říká spisovatel oceněný Kossuthovou cenou. “Od hanebné Putinovy agrese se svět ukázal v jiném světle. Z tohoto pohledu je vše, o čem mluvíme, drsnost veřejného diskurzu, hrubost jazyka, v podstatě etiketa jazyka, bezvýznamná, protože umírají tisíce lidí, civilistů i vojáků, a počet uprchlíků přesáhl dva miliony.” 

“Většinou jde o jednoduché úryvky ze slovníku diktatur dvacátého století, Třetí říše nebo Sovětského svazu. To, co bylo před 30–50 lety velkou neslušností, je dnes tolerováno. Jazyk Třetí říše němčinu zásadně nezměnil, ani stalinismus nezměnil ruštinu, i když v tom byl záměr. Jazyk je mnohem rozsáhlejší a složitější útvar, který je schopen sebe očištění, obnovy, alespoň dlouhodobě. Móda, etiketa i vlivy přicházejí a odcházejí, tabu padají...” 

Loading...