Poezie J. H. Krchovského díky sveřepě sevřené formě veršů osloví i nepoučené čtenáře poezie. Kulturní sešlost J. H. K. oslovuje již od roku 2006 také s kapelou Krch-off.

„Chtěl bych, aby současní čeští básníci jmenovali ještě jiné důvody, které je k oživování starých forem vedou… Což se zajisté stane. Jonáš Hájek, Radek Malý, J. H. Krchovský, Ondřej Hanus, Tomáš Fürstenzeller, Pavel Kolmačka, Vratislav Färber a jiní – na jejich básních a s nimi by to, řekl bych, mohlo vyjít!“ naspal básník Petr Borkovec v textu Tady a teď: Pevné formy na internetovém webu Goethe-Institut Tschechien.

„Nějak furt zahlížím za stále mladšími… Kdo rychle dává, dvakrát dává, a vona, hovno, prostě kráva…“ Láska je práce, ví Krchovský, a jeden rozhovor v tuzemských médiích dokonce nese v titulku slova o celibátu.

Své čtení na MAČi, kde je častým hostem, v roce 2014 ukončil lakonicky: „Doufám, že nikdo nemá žádné dotazy.“ Zato v roce 2016 už otázku dostal, zda své básně tvoří lehce, nebo těžce. „Někdy lehce, někdy těžce. Stal se ze mě takzvaný profesionál, tak je to věc profesní cti psát, ať už lehce nebo těžce, ale nesmí to být poznat, jak ta báseň vznikla. Nepíšu pro peníze, ale sekundárně mě to živí,“ vysvětlil Krchovský.

V rozhovoru pro hostovskou Kavárnu v roce 2022 se básník pustil do křížku s básní. „Slo­vo ‚báseň‘ mi při­jde nato­lik nadu­ží­va­né a zne­u­ží­va­né, že se obec­ně sta­lo už jen zavá­dě­jí­cí kate­go­rií pro takřka coko­liv, co je psá­no do sloup­ců. Asi jsem si pod­vě­do­mě řekl: ‚Opa­tr­ně s tím slo­vem‘ a uváž­li­vě se od něj distan­co­val…“

„V posled­ních letech žád­ný ritu­ál už nemám; ‚psa­ní‘ mi je tře­ba celý půlrok zce­la ukra­de­né, ba pro­tiv­né a nepo­cho­pi­tel­né. Pak zas při­jdou nao­pak časy, kdy málem ani nesta­čím zapi­so­vat do mobi­lu to, co mi samo při­chá­zí odně­kud shů­ry už jako­by hoto­vé; jen to krát­ce pře­fil­tru­ji a dola­dím v hla­vě a zapíšu coby SMS sobě. Pře­váž­ně k tomu dochá­zí při mých vycház­kách do kra­ji­ny, ale tře­ba i na kole ces­tou na nákup apod. Lec­cos mi pro­le­tí hla­vou i k ránu před usnu­tím a co si zapsat už nezvlád­nu, to holt zapo­me­nu,“ prozradil Hostu.

Krchovský se navíc přiznal i k tomu, že opadla jeho vášeň pro autorská čtení. „Ano, čte­ní jsou mi už z hlou­bi duše pro­tiv­ná. A svo­jí pod­sta­tou mi vlast­ně vždy pro­tiv­ná byla, osob­ně i obec­ně. I když spous­tu milých a neza­po­me­nu­tel­ných chvil jsem na svých stov­kách šta­cí zažil… A co se týče kon­cer­tů s kape­lou –  po kruš­ných začát­cích (před pat­nác­ti roky, tedy v mých sedmačty­ři­ce­ti letech), kdy vystou­pe­ní byla mnoh­dy utr­pe­ním nejen pro mne, mohu dnes (po více než dvou stech expo­zic) říci, že mě vět­ši­nou baví.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.