Hubert Klimko-Dobrzaniecki: Příběh o malém počtu slov a prostoru mezi nimi

- Novinka - 27. 05. 24

Hubert Klimko-Dobrzaniecki se narodil v roce 1967 a proslul jako polský dobrodruh, spisovatel, básník, scénárista a také překladatel. Živil se mimo jiné jako barman, dělník nebo ošetřovatel. Krátce byl novicem v klášteře pallotinů, kde také začal psát poezii.

Vystudoval teologii a filozofii v Polsku a islandskou filologii v Reykjavíku. Na Islandu strávil deset let a výsledkem tohoto pobytu se stal jeho „islandský diptych“. Cestoval a pracoval po celém světě, navštívil například Čínu nebo Vietnam, žil také ve Vídni.

Debutoval sbírkou povídek, jež — stejně jako jeho další prózy — balancuje na hraně autobiografie a fikce. Do češtiny byla přeložena Klimko-Dobrzanieckého novela Samotność (Samota, 2015), ironický a sebestředný monolog Bruna Stressmeyera, který nesnáší všechny a všechno a dokáže to také velmi vtipně a jízlivě vyjádřit.

V roce 2019 vydaly Větrné mlýny jeho knihu Blázen. „Dentista Tannenbaum si otevřel řeznictví, fotograf Agapito ukradl zebru, profesor Leon emigroval na rogale do Broumova a v Bieltexu se zjevila Matička přesvatá…“ zní anotace vydavatelů.

„Povídky Klimka-Dobrzanieckého vyprávějí o lidech z dolnoslezského města Bielawa, z kraje při polsko-českých hranicích, kde bylo tak snadné stát se bláznem. Po staletí tu nežili Poláci, Češi ani Němci, ale Naši a mluvilo se „po naszym“. Dvacáté století však staré pořádky postavilo na hlavu. Češi se uzavřeli na druhé straně hor, místo odsunutých Němců přišli Poláci z východu, Ukrajinci i Řekové a snažili se po svém přežívat v podmínkách reálného socialismu. Sám autor, rodák a jeden z těch smutných bláznů, jako by psal kroniku tohoto koutu Slezska, své Slezské písně naruby.“

Spisovatel napsal i knihu pro děti Bangsi. Je o ledním medvědovi, který ztratí mámu, ale najde spoustu kamarádů. „Bangsi islandsky znamená míša. V knize jsem chtěl popsat pocit nekonečného prostoru, širého nebe a volných plání. Protože když se vypráví příběh o malém počtu slov, tehdy je možné i cítit prostor mezi nimi. A o to mi šlo,“ popsal v jednom rozhovoru.

„Myslím si, že není důležité, pro koho se kniha píše, co se týče věku, ale jde zejména o to, aby byla knížka dobrá a zajímavě napsaná. A věty mohou být dlouhé nebo krátké, důležité je, aby byli srozumitelné.“

V roce 2024 přišly Větrné mlýny s další jeho knihou, Zloději bezu, o níž vydavatelé napsali, že přináší popis polských dějin v hrabalovském duchu. „Toto je příběh Tondy Baryckého a zároveň historie Polska minulého století v kostce. Další úspěšná próza Huberta Klimka-Dobrzanieckého (…) je příběhem o nuceném vysídlení a novém životě ve světě, který předtím museli opustit jiní. Historií jednoho života, který převrátila naruby druhá světová válka a poznamenaly temné stránky polsko-ukrajinských dějin,“ zní v anotaci, KLIKNI ZDE.

„Četba knihy se nedoporučuje osobám trpícím nedostatkem smyslu pro humor,“ upozornili větráci.