Deset míst na literární mapě Norska podle Jiřího Váni Stigena

- Norský příběh - 15. 06. 23

Tohle je osobní i neosobní výběr zároveň. Náhodné i nenáhodné přejíždění prstem po turistické i literární mapě Norska. Já, antiturista, jsem z neznámého důvodu zvedl rukavici hozenou mi Větrnými mlýny a vzal na sebe roli doporučovatele deseti různých míst. Spojil jsem je s rozličnými spisovateli, aby nebyla spojována se mnou. Dá se říct, že nevím, o čem mluvím, takže se tímto předem zříkám odpovědnosti za veškerá zklamaná očekávání, která by případně mohla vyvstat po návštěvě mnou zmíněných míst. Či po četbě uvedených autorů. 

Hamarøy. 
Místo, kde částečně vyrůstal Knut Hamsun a kde psal svůj proslulý román Matka země. Malířům tu bude padat brada. A štětec z ruky. Jste obklíčeni mořem. Dobrovolně se mu vzdáte. Není před ním vyhnutí. Což tak nějak může platit i o živlu jménem Hamsun v norské literární krajině. 

Ulvik a Odda – Hardangerfjord. 
V Ulviku žil, ovocnářstvím se živil a kolkem tužky psal Olav H. Hauge. Moc toho prý nenamluvil, ale naštěstí toho dost napsal, což je v tak nepopsatelném místě docela kumšt. Fjordy ovšem nejsou jen tyrkysová idyla a pohlednicová panoramata, hltaná obtloustlými kontinentálními turisty. Městečko Odda je jako železná průmyslová pěst na oko vklíněná do jednoho z ramen hardangerského fjordu. Odtud je Frode Grytten, spisovatel, který umí proniknout pod kůži přítomnosti a nabourat její tep. 

Sortland, souostroví Vesterålen. 
Sortlandu se říká Modré město. Na rok sem přijel pobýt spisovatel Lars Saabye Christensen. Autor uhranutý časem. Pobyt se mu ale protáhl na patnáct let. Není se co divit. Z moře tu cení své horské tesáky věčnost sama. A světlo tu píše svou vlastní historii. Pochopitelně modrou náplní. Norská královna Sonja, výtvarnice, moc dobře ví, proč má tohle souostroví nejradši. 

Lofoten. 
Když už se člověk octne na Vesterålech, měl by asi plácnout dvě mouchy jednou ranou a vydat se i na profláklejší Lofoty. Jak už to tak mezi kráskami bývá, panuje mezi těmito lokalitami jistá rivalita. Žila a psala tu pozoruhodná lyrička Ellen Einan, která debutovala až po padesátce. Kéž by se tím inspirovalo i mnoho jiných básníků. 

Telemark, Vinje. 
Kraj Telemark má cosi do sebe. Kdo si potrpí na hluboké lesy, hory a roubená stavení, neměl by tímto krajem jen projet na cestě k fjordům. Tady žil a psal Tarjei Vesaas a jeho žena, spisovatelka Halldis Moren Vesaas. Skoro by se nabízelo přirovnat je k manželům Reynkovým, ale ani jedna z dvojic nesnese srovnání. Kdyby vás popadla myšlenka na pouť Norskem, vykašlete se na osu Oslo-Trondheim a jděte ze Seljordu do Røldalu. Pouť končí (či začíná) v røldalském dřevěném kostelíku, kde se ve středověku odehrávaly zázraky. Kdo nevěří, ať tam... 

Røros. 
Toho moře, hor a idylek může být i pro kmenové nadšence až příliš. Røros nabízí trochu jinou historii, drsnou hornickou kulturu a Johana Falkbergeta, horníka, ze kterého se nakonec stal norský literární klasik. Kdo si hledí víc útrob vlastních než zemských, ten zaplesá, protože větší koncentraci kvalitních laskomin od místních farmářů byste v Norsku asi nenašli. 

Helgelandskysten. 
Roy Jacobsen měl prý přijet na MAČ, ale nakonec z toho sešlo. Pobřežní krajina Helgelandskysten je kulisou i aktérem mnoha jeho románů. Má aristokratická tchýně tu před lety strávila dovolenou. Dokonce na kole. Větší čest (a reklama) už se nedá žádnému místu prokázat. 

Gudbrandsdalen. 
V tomhle několik set kilometrů dlouhém údolí našel Ibsen svou inspiraci k Peeru Gyntovi. Žil tu i další klasik norské literatury, Bjørnstjerne Bjørnson. Další dva klasici a zapřisáhlí nepřátelé měli s tímto místem také co dočinění. Knut Hamsun se tu narodil a Sigrid Undsettová se sem přistěhovala. Je to zkrátka klasické norské údolí. Projíždíte jeho středem a nevíte, na kterou stranu se podívat dřív. Na cestu se doporučuje přibrat krční límec. Hlavně nevybočovat z řady. Budiž vám inspirací průměrný Nor. 

Finnmark. 
Největší a nejsevernější kraj v Norsku. V mnoha směrech tak trochu samostatná země. Proslulá jak nacistickým řáděním z konce druhé světové války, tak krvežíznivostí komárů. A na kterého spisovatele tu poukázat? No přece na sámské mýty a pohádky! A na skalní rytiny! 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.

Loading...