Andrea Slováková se narodila v roce 1981 na Slovensku, ale žije v Česku. Je to filmová režisérka, dokumentaristka, teoretička, ale i kurátorka. Má doktoráty z mediálních studií a filmové vědy na UK v Praze, studovala strategický management na Cambridge Business School.

Devět let působila ve vedení MFDF Ji.hlava, jehož je dramaturgyní, dále tři roky jako ředitelka Nakladatelství AMU. Založila nakladatelství Nová beseda.

Jako bývalá děkanka FAMU se zasadila o prestiž Filmové a televizní fakulty skrze modernizaci výuky a intenzivnějšího kontaktu s mezinárodní kinematografií, aby i nadále „vychovávala jedinečné tvůrčí osobnosti, které svým poznáním a tvorbou budou obohacovat společnost i světovou kinematografii“.

Publikuje texty o filmu v různých periodicích a editorsky vedla magazín dok.revue či sborník o dokumentárním filmu DO. Natočila například portrét matematika Petra Vopěnky, film o mracích, esej o dohlížecích mechanismech a experimentální film o českém průmyslu.

Je režisérkou dokumentárních snímků, které byly promítány na mezinárodních festivalech v Marseille, Paříži, v Novém Bělehradě či Pekingu (z posledních například Libro de lectura español/ Španělská čítanka: Harkaitz Cano, 2017, Jak se děje smysl: Letní filosofická škola, 2018, či 500 plošin, 2019).

Slováková je autorkou knihy Co je nového ve filmové vědě (Nová beseda 2017). Sbírka Vně (2018) je jejím básnickým debutem.

„Básnický debut režisérky Andrey Slovákové používá dokumentaristickou metodu sběru materiálu i filmový střih. Krajiny autorčiny poezie jsou znepokojivě přitažlivé, připomínají obrazy experimentálních filmových snímků. Autorka sugestivně a bez frází hledá odpověď na otázku po tom, jak blízko můžeme být lidem okolo nás,“ uvedli vydavatelé z Větrných mlýnů.

„Ona je to hlavně sbírka-milostný příběh, příběh vášnivého vztahu, který se přelévá, vyvíjí a někam směřuje, který chvíli ustrnuje a je všelijak přemyšlován a přetvářen oběma účastníky. Mluvčí této poezie si prostřednictvím prožívaného vzrušujícího milostného vztahu vyjasňuje své potřeby, tříbí své myšlenky, formuluje svá očekávání, upřímně odhaluje niterné paradoxy svých tužeb. Když musíš být na místě, / potřebuju tě v pohybu, jsi-li se mnou, chci být sama, jsi-li daleko, volám tě k sobě,“ napsala o debutu Olga Stehlíková.

„Sevřenost prostoru doma završena.

Vně by mělo být jenom ve vnějšku

bez propustných hranic

jinak je to pořád zmatek.

Končí vně jen tam, kde se můj pohled zastaví?“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.