Roman Szpuk: Moji hrdinové řeší často až metafyzické problémy

- Kámen, chorál, tkaničky - 30. 04. 19

„Člověk je docela malá věc, ale něčím hrozně podstatná. I ve 21. století se do člověka vejde krása, radost, humor i vážné věci. O takového člověka by literatura neustále měla pečovat. Náš host to dělá a myslím, že výborně,“ uvedl vystoupení básníka Romana Szpuka ostravský konferenciér Jakub Chrobák na Měsíci autorského čtení v roce 2017.

„Tulák Szpuk v sobě nezapře romantického rozervance a citlivého básníka. Skrze výtvarné, hudební, teologické i meteorologické termíny reflektuje silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v jakémkoliv počasí a roční době. Zaměřuje se na tišší a hlubší stránku lidského bytí,“ napsaly o Romanu Szpukovi Literární noviny.

„Szpukovou devízou je vnímavost. On skutečně vidí. Má cit pro paradox a extázi, pro vše, co není vlažné,“ psali zase v Hospodářských novinách. 

Na MAČi předčítal ze svých lyricko-meteorologických deníkově laděných knih Chraplavé chorály a A zavaž si tkaničky. „Já jsem jednu dobu se intenzivně zajímal o haiku, což je vlastně sledování života, jaký je, bez těch západních metafor a metonymií... Člověk přesně pojmenuje to, co je, a je v tom zároveň ale přesah. Takhle jsem psal i todle,“ prozradil autor.

„Pohybuju se ve stále stejných místech. Kromě toho psaní ještě kreslím uhlem a tak, a to všechno jsou stejný věci. Jsem tady po dlouhý době na cestě. Jinak jsem furt někde zalezlej, spím po lesích. Já spím hodně venku pod širákem, kde se dá, nebo v ruinách starejch...“

Diváky zajímalo, zda někdy nocoval i v Boubíně. „Do Boubínskýho pralesa se nedá vlízt. Ale je tam ještě jeden prales, Milešický, ten malý, a tam jsem často, no, tam prostě se dá přelízt plot, nehlídaj ho tolik,“ rozesmál Szpuk svým přiznáním publikum. „Já si chodím, kde chci, protože jsem tam doma.“B

Básník a meteorolog Szpuk zaujal svým způsobem života Aleše Palána, který ho představil jako jednoho ze šumavských samotářů v bestselleru Raději zešílet v divočině. „Kvůli psaní poezie jsem chtěl mít čistou hlavu, a to by při náročnější práci nešlo. Nakonec jsem se dostal na Churáňov a jsem rád. Mám klidné zaměstnání, což je v dnešní hektické době vzácnost,“ uvedl v rozhovoru pro Literární noviny.

Popsal v něm i svou náklonnost společenským vyděděncům, nebo těžko zařaditelným lidem, kterým to mezi ostatními moc nejde. „Paradoxně si s nimi rozumím víc než s prakticky založenými lidmi, kteří sledují fotbal a slevy v obchodech. Moji hrdinové řeší často až metafyzické problémy, i když to samozřejmě dělají po svém. Zapisoval jsem si odposlechnuté dialogy a různá vyprávění, abych vytvořil volnou koláž. Není to příběh s pointou a s jasným dějem, ale texty na sebe časově navazují.“

Roman Szpuk

Narozen 1960 v Teplicích. Básník, prozaik, publicista. Pochází z česko-německo-polsko-ukrajinské rodiny. Studoval, ale nedostudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, poté vystřídal různá zaměstnání jako figurant v Lesoprojektu Teplice, noční hlídač kravínů v Bohumilicích, strážce Chráněné krajinné oblasti Šumava. Je pozorovatelem počasí na meteorologické stanici Churáňov. Spoluzakladatel literární Skupiny XXVI. Vydal na dvacet knížek, zejména sbírek poezie, například Otisky dlaní (1990), Ohrožen skřivanem (1994), Silentio pro smíšený sbor (2009), Kámen v botě (2012), Chraplavé chorály (2013) a A zavaž si tkaničky (2016).

Loading...