Psát za sebou několik dní, pak to všechno spálit chlastem... Je to jako droga

- Novinka 7 - 01. 06. 18

Teťana Maljarčuk je ukrajinská spisovatelka, publicistka a esejistka. Narodila se v roce 1983 a vyrostla v Ivano-Frankivsku, od roku 2011 žije ve Vídni. Její román Zabuttja (Zapomnění, 2016) se v roce 2016 stal Knihou roku BBC. Obdržela stipendia Gaude Polonia a berlínské Junge Akademie der Künste.

Píše sloupky pro Deutsche Welle a Die Zeit Online. Je autorkou knih Endšpil Adolfo, abo Trojanda dlja Lizy (Koncovka Adolfo aneb Růže pro Lízu, 2004), Zhory vnyz. Knyha strachiv (Shora dolů. Kniha strachů, 2006), Jak ja stala svjatoju (Jak jsem se stala svatou, 2006), Hovoryty (Hovořit, 2007), Zviroslov (2009), Biohrafija vypadkovoho čuda (Biografie náhodného zázraku, 2012), Zabuttja (Zapomnění, 2016).

Nyní vydala u Větrných mlýnů knihu Bestiář. Je o lidech z vedlejšího domovního vchodu – v bravurně komponovaných povídkách čtenáře vtahuje do světa obyčejnosti, píší nakladatelé. „A to velmi neobyčejným způsobem: jedním dechem mu totiž do rukou svěřuje i schopnost dotknout se samotné její magie. Každodennost, všednost a jednotvárnost ohledává autorka mistrně, její povídky se ale především výborně čtou, zcela právem patří mezi nejčtenější vypravěče současné ukrajinské prózy.“

„Slečno, vy jste spadla z nebe?“
„A i kdyby z nebe, tak co? Padat z nebe ještě nikdo nezakázal.“​
„Škoda. Měli by.“ Z povídky Gallus domesticus (slepice)

Do Rakouska utekla tak trošku sama před sebou, říká. „Celý svůj život cestuji, nebo spíše utíkám sama před sebou, napřed z menšího městečka Ivano-Frankivska do Kyjeva a potom za láskou do Vídně.“

Sama také napsala knihu o masívní emigraci z Ukrajiny, o útěku bez možnosti návratu... „Pod černým řádkem jsem si přečetla nekrolog. Významný historik a politik. Nařídil, aby mu po smrti probodli srdce, protože se bál, že ho pohřbí zaživa. Probodnutí srdce provedli v rakouském sanatoriu Wienerwald, v tom samém, kde se o několik let dříve neúspěšně léčil téměř neznámý Franz Kafka,“ píše.

„Psaní mi přináší takovou slast… Když se to klube, když se daří, když si to vychutnáváš, i když se nevyspíš, trápíš se. Psát za sebou několik dní, pak to všechno spálit chlastem, je to jak droga, víc než droga,“ prozradila na sebe.


Loading...