Nic menšího než člověk a jeho osud, lidstvo a jeho dějiny. To je Habaj

- Slovensko 27 - 26. 09. 18

Michal Habaj se narodil v roce 1974 v Bratislavě a je to básník. Pracuje v Ústavu slovenské literatury Slovenské akademie věd. Je autorem monografií Druhá moderna (2005), Model človeka a sveta v básnickom diele Jána Smreka (2013) a Básnik v čase (2016).

Vydal básnické sbírky 80-967760-4-5 (1997), Gymnazistky. Prázdniny trinásťročnej (1999), Korene neba. Básne z posledného storočia (2000), Básne pre mŕtve dievčatá (2004), Michal Habaj (2012) a Caput Mortuum (2015, 2. vyd. 2017). Jeho dvě sbírky získaly ocenění Kniha roku v tradiční anketě deníku Pravda.

Pod synonymem Anna Snegina publikoval sbírky poezie Pas de deux (2003) a Básne z pozostalosti (2009). Je jednou z osobností experimentálního básnického projektu Generator X: Hmlovina (1999) a Generator X_2:Nové kódexy (2013). Jeho básně byly přeloženy do většiny evropských jazyků a zařazeny do mnohých zahraničních antologií a výborů. 

„Na začiatku rybacieho trhu černošky predávajú svoje telá za cenu 1 kg kreviet, 2 kg sépií a 1 kg mušieľ alebo 2 kg platézy, 3 kg sardel a 1 kg kalamárov,“ otiskl iTvar.cz letos v květnu.

Novou knihu nazvanou Poezie má Habaj v plánu vydat na podzim. Jeden z úryvků pojednával o teroristovi „vykupiteli“, jiné verše se drží témat politika nebo láska a neláska v dnešním světě. 

Michal Habaj se stal také laureátem třetího ročníku udílení literární ceny Václava Buriana v Olomouci. „Velká poezie námi vždy otřese, vždy nás překvapí, vždy nás promění. Po setkání s ní už nezůstáváme stejní. Velká poezie staví věci na hlavu. Slovenský básník Michal Habaj ve své poslední sbírce Caput Mortuum postavil svět na hlavu – na jeho mrtvou hlavu,“ napsal Adam Borzič.

„Podtitul sbírky Poemata posthumanismi speculativus dává tušit, že v těchto básních se nebude řešit nic menšího než člověk a jeho osud, lidstvo a jeho dějiny. Od první básně jsme vrženi do podivuhodné spleti časových pásem,“ pokračuje básník a publicista.

„Básník si do hloubky uvědomuje, že člověk je schopen vraždit, páchat genocidy, zabíjet technologicky vyspěle i s pudovou krutostí – že člověk je schopen děsivého odcizení. Kravou stopu Habaj sleduje ve všech časech,“ napsal Borzič.

„Vráťme sa k meritu veci. / Menšina ovládla väščinu / Prostredníctvom väčšiny,“ veršuje například Habaj. Nebo: „Pretože ťažko odvodzovať čosi z niečoho, ak toto niečo nemalo nikdy nič spoločné s čímsi.“

Loading...