Milan Dekleva: Minulé století je rozpjato mezi gulagy a Hollywood

- Slovinsko - 11. 04. 19

Milan Dekleva je slovinský básník, prozaik, autor divadelních her a esejista. Narodil se v roce 1946 v Lublani. Na tamnější univerzitě vystudoval srovnávací literaturu a literární teorii. Pracoval jako novinář.

Vydal přes dvacet básnických sbírek. V roce 2006 obdržel Velkou Prešerenovu cenu a cenu Kresnik. O svém románu Vítězství krys, který vyšel v češtině pod  názvem Triumf potkanů, řekl: „Chtěl jsem napsat román o 20. století. Jeho podstatu předeslal Nietzsche a nazval je ,dovršením nihilismu'. Do toho slovního spojení není vložena jen hořkost a zlo, ale spadají sem také výjimečné poetické impulzy, vědecké objevy, rozmach masové zábavy a komunikace... Mám-li to říci stručně, je minulé století rozpjato mezi gulagy a Hollywood.“

V rozhovoru na severu iLiteratura poznamenl k názvu svého románu Vítězství krys. „Přívětivější název by byl možná Vítězství lásky, ale nijak by neodpovídal obsahu. Chtěl jsem napsat román o 20. století. Jeho podstatu předeslal Nietzsche a nazval ho „dovršením nihilismu“. Do toho slovního spojení není vložena jen hořkost a zlo, ale spadají sem také výjimečné poetické impulzy, vědecké objevy, rozmach masové zábavy a komunikace... Mám-li to říci stručně, je minulé století rozpjato mezi gulagy a Hollywood.“

Příběhu dominují důlní štoly, v nichž se objevily vyrovnané řady myší v „tmavohnědých uniformách, holinkách a černých čepicích“, kteří se připravují, že vyběhnou na povrch země. „V souladu s povahou století je také román rozpjatý mezi prostředí salonů, tanečních sálů, kaváren, kinosálů... a bělost nemocnic, bídu blázinců, tmu hlubin podvědomí, závrať erotických tužeb,“ popsal autor.

„...když jsem přemýšlel, jak bych mohl koncentrovat látku, viděl jsem, že se jádro 20. století dramaticky odehrává v životním a tvůrčím příběhu Slavka Gruma. Když jsem se připravoval k psaní, byl jsem překvapen pomíjivostí lidského rozumu. Musel jsem si přiblížit scénografii 20. let minulého století: „vžívání“ se do hrdinů, jejich pocitů a myšlenek nelze dosáhnout jinak než putováním skrze čas. Pomohly mi střípky filmových dokumentů v televizním archivu a zejména neustálé listování novinami té doby, které jsou mimořádně kvalitní a vzrušující. Víc než titulní stránky mě zajímala černá kronika, fejetony, zajímavosti ze světa, módní rady... Byl jsem okouzlen, pojednou jsem se ocitl na Ringu a viděl jsem, jak profesor Freud vstupuje do své oblíbené kavárny Landtmann.“

Dílo popisuje také funkce alkoholu: bílé smrti a dalších halucinogenních prostředků. „I opojné látky mají dvojí roli: na jednu stranu jsou „dveřmi, které rozšiřují hranice vnímání“, na druhou stranu jsou „násilným východem“, který slouží k útěku před realitou. Pocit lidí mezi dvěma světovými válkami je snad možné popsat Kafkovou „sítí šílenství a bolesti“ a také „slavnostmi jara“ Igora Stravinského. Ve světle teorie relativity, kvantové fyziky, jazzové improvizace, tanečních kroků Isadory Duncanové, filmových burlesk, Lindberghova přeletu oceánu a psychoanalýzy... se zázračně a hrozně nebezpečně sblíží. Hrdost a úzkost si padnou do náruče. To objetí dosud trvá.“

 

Loading...