Andrej Skubic: Každý Slovinec byl básník

- Slovinsko 1 - 27. 03. 19

Romanopisec Andrej Skubic se narodil v roce 1967 v Lublani a na tamní univerzitě vystudoval slovinštinu a angličtinu. Pracoval tam jako odborný asistent, od roku 2004 je na volné noze. Píše prózy a divadelní hry, věnuje se překladu, zejména z irštiny a skotštiny (S. Beckett, J. Joyce, P. McCabe, I. Welsh a jeho Trainspotting).

Debutoval úspěšným románem Hořký med (1999; cena Kresnik za nejlepší slovinský román roku, cena Svazu nakladatelů a knihkupců za nejlepší debut; česky 2009), následovala řada dalších beletristických knih: Fužinské blues (česky 2005) a Kolik jsi moje? (2011; Velká Prešerenova cena).

„Všechny mé hlavní postavy, dokonce i ti největší padouchové, jsou vždy nějakým druhem mého alter ega. Abych je cítil, musí se vždy jednat o rozšíření jistého aspektu mé osobnosti. Často je pak spojuji s nějakým extrémem, který už může být absurdní…,“ popsal v rozhovoru pro slovinský Playboy.

„Zajímají mě situace a lidé jako jsem já a můj soused. Zdá se mi, že mám více příležitostí urazit některého z mých blízkých, než jakéhokoliv veřejného činitele. Jsou-li postavy příliš podobné těm, které mají svůj skutečný život, je to velký mínus, protože je to levné,“ popsal svou literární ambici.

Přiblížil i pohnutky, které u něho vedou k sepsání románu. „Když píšu, chci jen napsat ten nejlepší text, který mě sám o sobě přesvědčí, že mohu říci: Panenko, to bylo silné. Pravděpodobně by se mi to nepodařilo, kdybych to dělal jen kvůli čtenářům, aby se jim to líbilo. To je důležité až ve druhé fázi, v redakční úpravě,“ popsal spisovatel.

„Když jsem debutoval, znamenalo to: Podívejte, já jsem také spisovatel. Před deseti lety jsem psal a publikoval v časopisech, ale měl jsem to víc jako koníček, protože každý Slovinec byl básník. Když mi vyšla první kniha, to už bylo něco, uvědomil jsem si, že někteří lidé si myslí, že to není špatné,“ popsal své literární začátky. „Převážně žiju z překladů, ale také z psaní sloupků, skript, článků, pořádání workshopů kreativního psaní... Existuje poměrně málo těchto alternativních příjmů, ale pokud jste ochotni sedět u počítače každý den, přinese vám to peníze na přežití.“

Skubic popsal i generační proměnu slovinské literatury. „V poslední době mi připadá zajímavé, že se konečně objevila generace, kterou lze nazvat generací s vlastní autorskou mentalitou. Na tradici spoléhá jen minimálně díky postmoderním přístupům osmdesátých let, znovu se objevují fantasy a žánrové texty, ale dělají to velmi osobitým způsobem. V  generaci, v níž jsem začal, jsme neměli téměř nic společného. Samozřejmě, že jsme se nakonec seznámili, ale rád čtu náhodně rozptýlené autory, ne jen nutně ty z mé generace.“

Loading...