Domu jezdím, když je třeba, řekl o vlasti spisovatel Ota Filip

17.10.2017

Exil je nemoc. Emigrant se vzdaluje své vlasti. Lidé, kteří žijí v cizině, kde se snaží žít, kázal Ota Filip v roce 2003 na MAČi v Brně. Jedna z předních osobností české exilové literatury i rodák ze slezské Ostravy.

Po maturitě vystřídal mnohá zaměstnání, v roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky a o pár let později se nuceně vystěhoval do Německa. Je držitelem řady německých vyznamenání a cen, předním publicistou a komentátorem.

Žije v podalpském městečku Murnau. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří romány Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1974 samizdat, 1994), Kavárna Slavia (1993), Sousedé a ti druzí (2003), Osmý čili nedokončený životopis (2007), Děda a dělo (2009) nebo Tři škaredé středy a sedm dalších elegií o zlých dnech (2012). 

V knize Sousedé a ti druzí prozaik popisuje obyčejnou německou společnost, malé městečko, leckdy „hezké“ vzpomínky starší generace na Hitlera. „Najednou jsme z toho skleníku spadli mezi skutečné Němce, které jsem předtím moc neznal... Ne že by naši sousedé byli zlí lidé, ale občas z nich vyhřezne skrytý antisemitismus, přehnaný nacionalismus i mně osobně protivná nostalgie. Není to nostalgie po Hitlerovi, ale po té době, kdy byli mladí, kdy nebyla v Německu kriminalita, kdy prý bylo všechno v pořádku, všichni měli práci,“ sdělil autor v rozhovoru, který pro Mladou frontu DNES vedl Luděk Navara. 

„Samozřejmě, že kriminalita gastarbeitrů a azylantů z celého světa je větší než kriminalita rodilých Němců. Ale to se dá přece vysvětlit pocitem vykořenění, to nelze odsuzovat jednoduchým způsobem a tvrzením, že za Hitlera panoval v Německu pořádek,“ pozoroval v roce 2008 Filip.

Brněnskému publiku se Ota Filip omlouval, že neumí pěkně číst, že prý koktá. „Já jsem psavec,“ mile se omlouval. Prozradil v debatě i to, že domů jezdí tehdy, když je třeba. „Jsme už dědkové,“ zmínil svou disidentskou generaci. „S odchodem do důchodu odchází i celá jedna literární generace,“ poznamenal.

Ota Filip

Publicista a spisovatel se narodil 9. března 1930 ve Slezské Ostravě. Po maturitě nastoupil na místo redaktora do deníku Mladá fronta; v roce 1951 byl odveden k „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který nakonec vyzradil. Od roku 1953 pak působil v několika okresních a podnikových novinách. V letech 1956-1958 byl redaktorem Československého rozhlasu v Plzni a dálkově studoval novinářsko-osvětovou střední školu v Praze. Od roku 1960 vystřídal řadu dělnických profesí: pracoval jako horník, pomocný dělník, brusič a později jako řidič; po uvolnění režimu v roce 1968 se stal redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě; o rok později byl zadržen a odsouzen na 18 měsíců vězení. Po propuštění byl vystaven neustálému tlaku Státní tajné bezpečnosti. Od roku 1974 žije s rodinou v Mnichově; do roku 1994 pracoval jako lektor nakladatelství Fischer Verlag. Překládá do němčiny českou prózu i básně: Mikulášek, Procházková, Rotrekl, Skácel, Vaculík.

Autor: Maňas Dalibor (dalibor.manas@city.cz)

  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.
  • Mohlo by vás dále zajímat