David Zábranský: Ve čtyřiceti jsem našel odvahu a schopnost říkat, co si myslím

16.05.2019

David Zábranský Foto: David Konečný

David Zábranský se narodil v roce 1977 v Praze. Vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově. Pracoval jako právník a šéfredaktor portálu CzechLit. Vydal prózy Slabost pro každou jinou pláž (2006), Šternův pokus milovat (2008), Kus umělce (2010), Edita Farkaš (2011), Martin Juhás čili Československo (2015) a Za Alpami (2017). Nyní přichází s novinkou u Větrných mlýnlů vydanou knihou Logoz.

Podílel se na kolektivní detektivce Šest nevinných (2015), napsal hry pro rozhlas (Hudba! Konečně!, 2010) a divadlo (Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, 2016).

Za svůj román Za Alpami si slízl porci kritiky. „Postavy v próze obecně nejen že nebývají papoušky autorových názorů, ale umělecké dílo tu není od toho, aby bylo hlásnou troubou názorů a společenských postojů, které kritika či společnost pokládá za správné. Tedy: román, z kterého odkapává autorův sexismus či autorčina xenofobie, může být kvalitní literatura (anebo ne), stejně jako může být kvalitní literatura (anebo ne) dílo, z kterého je zjevný autorčin naprosto opačný postoj. Literatura není katechismus, a pokud je k něčemu, pak k myšlení, které se obvykle neděje, pakliže k němu člověk není okolnostmi donucen – na poli literatury tím, že nám texty působí emoční či ideový diskomfort,“ napsala na vysvětlenou v obhajobě autora Petra Hůlová.

Jeho nové dílo představili vydavatelé z Brna takto: „Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.“

Zábranský se svou jinakostí přišel podle svých slov až s věkem. „Je to obyčejný lidský příběh, který je o tom, že jsem ve svých čtyřiceti letech konečně našel odvahu a schopnost říkat, co si myslím a nevadí mi, že si o tom mnozí mohou říkat, že jsou to hlouposti,“ popsal spisovatel své kritické glosy na veřejnosti, tedy i na sociálních sítích.

Ma Facebooku už ovšem autora nenajdeme. Odešel z něj. „Pokud věnujete rok a víc takové činnosti, jako je psaní románu, nutně nakonec uvěříte v sílu askeze. Navíc už mi není patnáct, abych čekal na lajky,“ prozradil v rozhovoru pro Info.cz.

„Prostě jsem došel k tomu, že moje působení na sociálních sítích byl omyl. Ve čtyřiceti postovat! Je to jako dloubat se veřejně v nose, ponižující záležitost. Stydím se, když si vzpomenu, že jsem kdy postoval. Doba už je jinde, ačkoli se to možná nezdá… Je nejvyšší čas – lidé, odejděte! Copak je vám dvacet? Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká. No a podle mě něco obdobného platí v případě sociálních sítí. Do určitého věku se tam můžete vyblbnout, ale potom je to už v rozporu s dobrým vkusem. Nehledě k tomu, že z vás majitelé těch sítí dělají blbé stádo. Smějí se vám,“ poznamenal.

Autor: Maňas Dalibor (dalibor.manas@city.cz)

  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.
  • Mohlo by vás dále zajímat