Bianka Rolando: Poezie je pro mě oblast mlčení, chtěla bych se spíše za text schovat

13.05.2019

Bianka Rolando Foto: David Konečný

Bianka Rolando se narodila v roce 1979 ve Varšavě v polsko-italské rodině, ale žije v Poznani. Píše básně a prózu, věnuje se i grafice  básník, umělec. Za knihu Bílá získala v roce 2009 cenu za nejlepší debut poezie a Poznaňskou medaili mladých umění za literaturu.

Absolvovala Akademii výtvarných umění v Poznani. Debutovala sbírkou povídek, Phrasebooks inspirovaných mistrovskými díly italské malby, ale nevyhýbá se ani současné době. Její „koncept spočívá v náhlém a překvapivém spojení faktů z minulých období, historie umění, z nedávné minulosti“, napsal o ní Krzysztof Lisowski.

Jeden z ženských hlasů Měsíce autorského čtení v roce 2011 v polštině patřil právě Biance Rolando. Recitovala ze své sbírky Modřínové koruny (2010). Tlumočnice a moderátorka večera na autorku prozradila, že básně začala psát po narození prvního dítěte.

Jak se proplétají dva umělecké jazyky? „V poslední knize Modřínové koruny je to nejintenzivnější, grafické signály se staly klíčem pro poému,“ uvedla k umělecké symbióze, která se postupem času ustálila v její tvorbě.

K tématům performance a slampoetry Bianka Rolando prohlásila: „Poezie je pro mě oblast mlčení, chtěla bych se spíše za text schovat, než exponovat svoji vlastní osobu. Poezie pro mě není vystoupení, ale právě schování se za tím textem, který je důležitější."

Také přiznala: "Jsem poměrně nesmělá, všechna veřejná vystoupení jsou pro mě dost náročná. Poezie je cesta, jak se ukrýt. Ukrývám se v modřínových korunách, ukrývám se za různými postavami, za různými příběhy. Necítím potřebu postavit se nahá a říct: Tady jsem.“

Vyvolávání slov

„Je to promyšlené a zároveň elastické. Nedá se říct, že by tam byla pevná forma, za kterou bych dál nešla a kterou bych přesně dodržovala. Je mi bližší postava šamana než režiséra, ať už to zní jakkoliv, v tom smyslu, že spíše vyvolávám určitá slova a dívám se na to, co se kolem nich bude dít a potom za těmi obrazy jdu,“ vrátila se k uměleckému jazyku svých básní.

„Moje chápání poezie je přirozenější jako poéma, básně ve sbírce se spojují do vyšších struktur, vzájemně se potkávají, pronikají. Je tam dynamika, výrazná a složitá konstrukce, elastičnost, magie. Nepracuji pouze se slovy, ale se strukturami, které jsou nad tím, s celým spojením všech básní v té knize, v té poémě,“ snažila se popsat svou poetickou filosofii.

Autor: Pospíšilová Zdeňka (santie@email.cz)

  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.
  • Mohlo by vás dále zajímat