Někdy prostě mozek vidí, ale jindy zůstává lhostejný

11.12.2018

Andrij Bondar

Andrij Bondar se narodil v roce 1974 v Kamenci-Podolském. Studoval na staroslavné Kyjevo-Mohyljanské akademii. Je básníkem, překladatelem (z polštiny Gombrowicz, Witkowski a angličtiny) a esejistou – v poslední době však také velmi populární bloger na Facebooku.

Vydal sbírky Pravda a med, 2001; Primitivní formy vlastnictví, 2004; Písně písně, 2014. Pracoval také jako redaktor, novinář a televizní moderátor. Byl také jedním z editorů první ukrajinské sbírky současné světové LGBT literatury: 120 stránek Sodomy, 2009.

je manželem literártky Sofie Andruchovyč. O své tvorbě říká: „Své básně nedělím na seriózní a neseriózní.“

O literární čistotě má určité pochyby. „Svět je hybrid, lidé jsou hybridní a zuří hybridní války. Nevidím tedy žádný důvod, proč by literární žánry měly zůstat čisté.“

Svou úvahu v jednom rozhovoru doplnil: „Určitě nevnímám  literaturu jako oblast, kde lze vyhrát nebo něco ztratit. Je to stejné jako s touhou potěšit co nejvíce lidí. Nemám na to. Protože nemám iluzi, že nevýdělečné psaní může potkat něco, co by znamenalo větší než omezený počet čtenářů.“

Zamýšlí se i nad principem psaní. „Někdy stačí chvilka a dokážete pochopit a vidět vše, co potřebujete. A někdy, bez ohledu na to, jak moc se díváte, prostě nevidíte nic. Protože schopnost vidět není jen v očích, ale i v mozku. A někdy prostě mozek vidí, ale jindy zůstává lhostejný.“

Autor: Maňas Dalibor (dalibor.manas@city.cz)

  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.
  • Mohlo by vás dále zajímat