Stanislav Biler se narodil na severní Moravě v roce 1982 v Nízkém Jeseníku, ale chachar to není, protože dětství prožil v Žimrovicích u Opavy a gymnázium studoval ve Vítkově. Pokračoval pak ve studiích sociologie a mezinárodních vztahů a evropských studiií na Masarykově univerzitě v Brně. Pracoval jako dramaturg České televize a také v Kanceláři Veřejného ochránce práv. Spoluzaložil hnutí Žít Brno.
Podílel se na místopisném průvodci To je Brno (2017). Je autorem románu Nejlepší kandidát (2017). „Máme naději, že nastupující generace vydrží touhu starších vrátit se do bezčasí normalizace, a za deset let je převálcují. Protože návrat normalizace teď sledujeme. Svět vypadá nepřehledně, a tak ti starší chtějí zpátky tam, kde bylo vše jasné a byl klid. Vymění kus osobní svobody za pořádek a poslušnost.“
V rozhovoru pro Info.cz prozradil, jak dostal nápad napsat knihu. „Jako každý, kdo píše a je mu víc než třicet, jsem knížku plánoval. Impuls přišel od Martina Reinera. …v létě za mnou přišel s tím, že bych měl napsat knihu. Moje reakce byla kladná, nestává se ti každej den, že za tebou někdo přijde s podobnou nabídkou,“ sdělil.
Naznačil také, že se lidé přestěhovali na sociální sítě a jejich život už tolik neovlivňuje to, zda žijí na periferii nebo v takzvaném centru země atd. „Tam je tak trochu jedno, jestli žiješ v Bruntále, Javorníku nebo v Praze. Centrum a periferie se definují jinak. Mluví se často o virtuálním prostoru internetu a sociálních sítí, ale tenhle prostor je ve svých důsledcích mnohem reálnější a podstatnější než tzv. život v nějakém fyzicky ohraničeném prostoru.“
Zajímavě odpověděl i na otázku, zda zemi čká „pád Říma“. „Jakmile lidi dostanou strach ze smrti, zblázní se. Začnou mít pocit, že zkáze spolu s nimi čelí celý svět. Každý, kdo říká, že je současná civilizace v úpadku, je nejspíš sám v úpadku; kdo říká, že je přecitlivělá, sám je přecitlivělý na změny, které se kolem něj dějí. On se jim odmítá přizpůsobit, a tak chce, aby se svět přizpůsobil jemu; kdo říká, že je naše civilizace slabošská, sám je slaboch, který se za ni nedokáže postavit, chce ji táhnout kamsi zpátky, ale jít zpět znamená jít ke dnu.“
„Evropská civilizace je postavená na ničení tradičních hodnot, na osvobozování jedince ze zděných forem zotročení a útlaku, což jsou ony slavné tradice. Že má někdo problém třeba s homosexuály nebo s dekonstrukcí genderových rolí, ještě není důkazem toho, že je to chyba změkčilé civilizace. Je to naopak její přednost. Nesmíme se bát tyhle hodnoty bránit. Bránit právo každého být kým chce a žít svůj vlastní život, a ne nějaký pokroucený tradiční kýč,“ pokračoval.
Odmítl třeba postoj, nebo názor, že hipsteřina je jen módní, stylová záležitost. „Trochu odbočím, ale řekl bych, že když se sem ze Západu přivalila éra hipstrů, tak to všichni četli – podle mě mylně – jako do velké míry estetickej výraz. Ona to ale také byla reakce právě na tu ekonomickou krizi. Ten návrat ke všemu starému byla vynucená reakce na to, že jsme neměli prachy. Z nouze jsme dělali ctnost. A právě s touto mentalitou si moje generace navykla fungovat, nechci tím říct, že by byla antikonzumní, jako spíš to, že na ní nic nezbylo. I proto od budoucnosti nic moc nečeká.“
doporučujeme
Komentáře z Facebooku
Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.