Radek Malý: Poezie je vyhrocená poloha mého tvůrčího nitra

- Poezie - 14. 04. 22

Radek Malý se narodil v roce 1977. Literárními cenami ověnčený básník, autor knih pro děti a překladatel je nositelem Ceny Jiřího Ortena za sbírku Vraní zpěvy a dvou Liter ve výročních knižních cenách Magnesia Litera: v kategorii poezie za sbírku Větrní (Zcestné verše) a v kategorii literatura pro děti a mládež za knihu Listonoš vítr.

Jako pedagog a badatel působí na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Literární akademii (Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého). Přivedl na svět i knihu Franz Kafka – Člověk své a naší doby (Práh 2017).

Je autorem šesti básnických sbírek: Lunovis, Vraní zpěvy, Větrní, Malá tma, Světloplaší a Všehomír. Pro děti napsal knihy František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, Kam až smí smích, Poetický slovníček dětem v příkladech, Příhody matky Přírody, Listonoš vítr, Moře slané vody, Kamarádi z abecedy a Všelijaké řečičky pro kluky a holčičky.

Je také autorem antologií německé poezie Držíce v drzých držkách cigarety a Malé lalulá, dále autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana a spoluautorem učebnice českého jazyka a literatury pro 1. stupeň základních škol.

Malý své básně označil jako „kolovrátky“. Vyznačují se výraznou rytmikou (s potenciálem ke zhudebnění říznou rockovou kapelou, jak podotkl jeden z diváků), jakousi moderní makarónskou tendencí, častým řazením novotvarů a množstvím intertextuálních odkazů. Připustil podvědomé prosakování vlivů z překladatelské činnosti, které se však nedějí záměrně, a rozhodně v tom netkví jádro básnictví. „Dá se naučit řemeslo, ale je třeba mít talent,“ zdůraznil.

K problematice překládání se ještě několikrát vrátil. „Zastávám názor, že přeložit báseň znamená ji naprosto do důsledku interpretovat, důsledněji než čtenář. Čtenář může nechat hluchá místa, to, čemu nerozumí, může přejít a může to v něm nějakým způsobem rezonovat. Překladatel musí najít opravdu konkrétní řešení,“ vysvětlil.

„Pořád se ale snažím si poezii pro sebe obhájit jako jakýsi intimní tvůrčí prostor. Každý autor totiž vyjadřuje prostřednictvím literatury něco, co jinak formulovat nejde. K tomu se snažím vést i studenty v seminářích tvůrčího psaní – aby se sdělovalo pouze to, co nejde říci jinak, co autor prostě říci musí. A jestli poezie dokáže vyjádřit něco specificky – jsou to především pocity, dojmy. Pokud mám mluvit sám za sebe, tak ty pocity musí být nějak vyhrocené. I proto po sobě čtu texty s jistou nedůvěrou. Vím totiž, že to nejsem já Radek Malý, ale že je to nějaká vyhrocená poloha mého tvůrčího nitra,“ prozradil na sebe v rozhovoru pro web Univerzity Palackého v Olomouci.

“Jsem velký fanoušek silných, magických příběhů,” řekl nedávno v jednom rozhovoru. “V mládí, ale v dospělosti se až jakási potřeba psaní básní ustálila. Šlo a jde o proces velmi pozvolný, domnívám se, že nikdy nekončící.”