Petro Miďanka se narodil v roce 1959 ve vesnici Šyrokyj Luh na Zakarpatí. Pracuje jako učitel, ale známý je díky svým básním – píše verše zprostředkovávající neopakovatelný jazykový kolorit Zakarpatí — Podkarpatské Rusi se všemi maďarismy, slovakismy, rumunismy, archaismy a dialekty.

V roce 2012 obdržel za svou sbírku Schody do nebe Ševčenkovu cenu, nejvyšší ukrajinské vyznamenání za kulturní činnost. Váno Krueger píše, že Miďjanka je „básník-encyklopedista, jehož básně připomínají barokní vědecké traktáty“, a „patriarcha karpatské poezie“.

Mezi jeho básnickými sbírkami je také výbor veršů, který vyšel v češtině v roce 2004 pod názvem Užhorodské kavárny. Sbírku Marmorošská reneta vydaly Větrné mlýny v roce 2015.

Miďanka patří k nejvýraznějším autorům ukrajinské literární „nové vlny“. Napsal šest sbírek, které měly skvělý ohlas. Jeho  básně vycházejí v řadě antologií poezie nejen na Ukrajině. 

„Jedni ho oslavují, druzí zatracují. On mezitím dál žije v Karpatech, v prosté dřevěnici, obklopen knihami a syrovou realitou Ukrajiny dnešních dnů. Daleko od intelektuálních kaváren a redakcí. A přesto v centru: pozornosti a zájmu,“ popisují básníka publicisté.

Petro Miďanka bývá označován za postmodernistu, ale sám toto označení odmítá. Jeho sbírky a eseje se stávají literární událostí a jeho autorská čtení bývají zaplněná. Drží se silně středoevropské tradice Podkarpatí, jež připomíná intelektuálně-melancholickými kavárnami, ale i zkušeností novodobých gastarbeiterů z okolí Užhorodu a Mukačeva i dalších míst.

„Čerpám z reality kolem mne, aniž bych slepě tvořil kopie. Do veršů vnáším příchuť mytologie, pohádky, historie. Mnoho přátel, kteří ke mně přijíždějí, očekávají, že spatří to, co četli v knize. V reálném životě ale kouzla neexistují,“ poznamenal pro web iLiteratura.cz básník.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.