doporučujeme
Turecká čítanka 11 –
15. 10. 19

Murat Özyaşar: Kdo se schová ve svém příběhu, uvězní se v něm

Prozaik a rodák z kurdské metropole Diyarbakıru se narodil v roce 1979 a vystudoval turecký jazyk a literaturu na pedagogické fakultě Tigridské univerzity a deset let působil jako učitel na diyarbakırských předměstích. Se studenty vydával časopis Hışt Hışt.

Po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v roce 2016 byl v rámci čistek zbaven učitelského místa a vězněn. Své povídky publikuje v předních tureckých literárních časopisech Varlık (Přítomnost) či Kitap-lık (Knih-ovna). Jeho knižní debut, Ayna Çarpması (Otřes zrcadla), mu vynesl obě nejprestižnější turecké literární ceny: Cenu Yunuse Nadiho a Cenu Halduna Tanera. Jeho druhá kniha se jmenuje Sarı Kahkaha (Žlutý chechot). Nedávno vdal novinku Aslı Gibidir - Diyarbakır Stories, kde řeší kurdsko-tureckou otázku. 

"Nová kniha je o městě, které mě ohromilo, které mě fascinuje a znovu mě ohromuje a připomíná mi své příběhy ," poznamenal autor k textu, jehož základem se staly Özyaşarovy články o Diyarbakıru v různých novinách a časopisech. 

"Ve skutečnosti se učíte turečtinu od Kurdů, jenže poznáváte rozbitý jazyk a začnete se v něm vyjadřovat a pokoušíte se porozumět světu a věcem v něm skrze tento rozbitý jazyk," uvedl prozaik. "Například řeknete: Svět je chladný. Myslíte si, že je to normální... Tato věta byla v Diyarbakiru považována za normální, protože vzduch je chladný, protože slovo „svět“ v kurdštině znamená „vzduch“. Ve skutečnosti myslíš v kurdštině a snažíš se mluvit turecky, tím zlomeným jazykem."

"Jsem jedním z těch, kteří si myslí, že je důležité, aby lidé slyšeli sebe a své problémy díky vlastnímu hlasu. Abychom se poznali, musíme se soustředit na něco jiného, ​než na jazyk, kterým píšete. Pokud se schováte ve vlastním příběhu, budete v něm uvězněni. A neměli bychom se opírat o jazyk oběti. “

Murat Özyaşar patřil na festivale Měsíc autorského čtení k těm tureckým literátům, kteří za své názory a texty pykali. „Očekáváme, že diváci budou chtít v debatách mluvit i o osobních příbězích autorů, a nebudeme se tomu bránit,“ pronesl v MF DNES ředitel festivalu Petr Minařík, když popisoval program MAČe.

Murat Ozyasar už tehdy tuzemským médiím popsal pocit ze současného Turecka – jako by tam byla přítomna válka. „Například tady mi došlo, že v Brně jsou všude odpadkové koše. A možná si to místní lidé neuvědomují, ale pro mě je to znamení, že tu nevybuchne žádná bomba. Na řadě míst v Turecku totiž žádné odpadkové koše nejsou, protože tam panuje strach, že by do nich někdo tu bombu dal,“ řekl v rozhovoru na iDNES.cz.

Nicméně se zoufalé životní situaci, v níž se zničehonic ocitl, snaží přetavit ve svůj prospěch. „Stav politických tlaků se teď při psaní paradoxně mění v jakousi výhodu. Protože člověk nepíše úplně otevřeně na rovinu, ale snaží se více dělat literaturu. Myslím, že ani pobyt ve vězení moji tvorbu zásadně neovlivnil. Před tím jsem dokonce napsal krátký text o věznění. A pak jsem si to sám prožil,“ uvedl v rozhovoru na internetovém serveru.