doporučujeme
Próza – 06. 09. 17

Michal Přibáň: Takový mistr jako Dietl nejsem

„Špatně se mi vybírají ukázky, to je daň mé nezkušenosti. Nenapsal jsem do románu vhodné epizody k autorskému čtení. Na jednom autorském čtení jsem si dovolil jako žert říct, že přečtu nejlepší a nejslabší ukázku. Myslel jsem, že se tak s problémem vyrovnám. Na konci za mnou přišla jedna paní a ptala se, která byla která. Od té doby nežertuju a neexperimentuju,“ poznamenal debutující prozaik.

„Já do vás nevidím přes ty světla, tak nevím, jak se tváříte, jestli jste schopní unést další salvu. Ale nezahrávejte si, ta kniha má 450 stran,“ varoval publikum na MAČi v roce 2017.

Škvorecký říkal...

„Kdysi jsem psával recenze, někdy i hodně jedovatý. Když se román blížil k dokončení, tak jsem přemýšlel, jestli ho mám vůbec nabídnout. Jsem natolik silnej, abych unesl ohlasy kolegů? Vystrašené očekávání nebylo naplněno, dopadlo to líp,“ prohlásil ke své prvotině.

„Mám v PC asi deset prvních kapitol desíti románů. Přijde nápad, napíšete expozici, a pak nevíte, co dál. Říkal jsem si, že jsem nešika a netalentovaný. Škvorecký mi říkal: To je normální. Nejdřív máš nápad, ten napíšeš a pak musíš začít pracovat, a to je to, co nechceš,“ pronesl Přibáň.

„Když píšete první román, nic vás netlačí, nespěcháte, nikdo to o vás neví, nikdo vás nepopohání. Nekladete si cíle, nemáte pocit závazku vůči společnosti. Může se to pohodlně psát deset let. Teď už to bude horší,“ vyjmenoval přednosti tvorby prvotin. „Nešlo mi o to, abych čtenáře utáhl na příběh. Takový mistr jako Dietl nejsem. Já jsem doufal, že v té knížce je nějakej podtext.“

„Hlásím se k české národnosti. Jsem Brňák. Ale chtěl bych tady být za sebe, a ne za přihlášku k čemukoliv,“ zaznělo z autorových úst během večera v Huse.

„Baví mě stavět postavy do týchž situací v odlišných historických kontextech, odlišných historických reáliích,“ přidal ke svému psaní.

Michal Přibáň

Narozen roku 1966 v Brně. Vystudoval český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity Brno. Pracoval jako novinář a vysokoškolský učitel, od roku 1997 je zaměstnancem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnuje zejména české literatuře v exilu. (Spolu)autor a editor řady odborných publikací: Česká literární nakladatelství 1949–1989 (2014) a Jedno jméno, dva osudy (2013). V padesáti debutoval jako prozaik titulem Všechno je jenom dvakrát. Knižně publikoval kapitoly z dějin předsrpnového exilu Prvních dvacet let (Host 2008), vedl autorský tým slovníku Česká literární nakladatelství 1949—1989 (2014) a dlouhodobě se zabývá dílem Josefa Škvoreckého.