Marek Vadas: Kdo mlčí, projevuje svou moudrost

- Slovensko - 25. 01. 23

Slovenský prozaik Marek Vadas Marek Vadas se narodil v roce 1971 v Košicích. Debutoval prózou Malý román (1994). Ďalší knihy – Univerzita a Diabol pod čapicou – napsal s Emanem Erdélyim. Za  Rozprávky z čiernej Afriky získal cenu Bibiany za naejlepší a nejkrásnější knihu roku. Za sbírku povídek Liečiteľ (2006) dostal cenu Anasoft Litera 2007, jejímž finalistou se stal několikrát. 

Větrné mlýny vydali jeho knihu v českém překladu, která se jmenuje Černé na černém. Také zde se inspiroval svou láskou k Africe, kde už několikrát pobýval.  

„Nepoznám zaujímavejšiu prácu, ako je písanie, ale pokiaľ chce u nás človek jesť, musí sa zaoberať aj niečím iným. Na Slovensku je počet čitateľov obmedzený, sme malá krajina, okrem niekoľkých autoriek ženských románov sa tu písaním kníh neuživí nikto,“ uvedl jednom rozhovru pro Pravdu. 

Zmínil také rok 2007, kdy za knihu povídek Liečiteľ získal cenu Anasoft litera. „Cena asi život ani spôsob písania nezmení, ale odkedy som ju získal, začali sa knihou viac zaoberať médiá. Hneď po vyhlásení výsledkov som poskytol v priebehu jedného týždňa asi osem rozhovorov, čo sa mi nestalo dokopy za celý život. Takže sa to odrazilo na publicite a dosť výrazne aj na predaji kníh.“ 

Okomentoval také své cesty do Afriky. „Vždy, keď sa vrátim z Afriky, dlho si zvykám na tunajšie tempo. Adaptovanie trvá aj týždne. Na cestách som spoznal množstvo liečiteľov a čarodejníkov, zažil desiatky zvláštnych obradov, ktoré sa na mne podpísali. Nepatrím medzi uletených vyznávačov new¤age, necítim sa byť zvlášť dôverčivý voči šarlatánom a rozum si cením, ale zažil som veľa situácií, pri ktorých ma prepadalo mrazenie a pochybnosti...“ 

„Západná civilizácia je príliš pyšná, aby pochybovala. Má svoju pravdu a svoju cestu. Odmieta si pripustiť, alebo čo i len zaoberať sa tým, či existuje niečo za hranicou dnešného vnímania, s čím dávne civilizácie žili tisíce rokov,“ doplnil. 

Jeho „Liečiteľa“ přeložil do češtiny spisovatel Emil Hakl, kterého Vadas sám oslovil. „Oslovil som ho, samozrejme, ja a s malou dušičkou. Vydavateľa som mal a dlho som hľadal, kto by Liečiteľa mohol prekladať. Nakoniec som sa zhodou náhod rozprával s priateľom Petrom Pišťankom, ktorý mi povedal, že Hakl výborne preložil jeho Rogera Krowiaka.“ 

Vadas si nejvíce váží „tvůrčí svobody“. „Každý sa na tvorbu pozerá inak. Nemyslím si, že existuje vzťah medzi kvalitou textu a rýchlosťou, akou bol napísaný. Ja som rád, že ma nikto nenaháňa, nemusím absolvovať preteky a stíhať termíny. Cítim sa dobre v pomalom rytme.“ 

Návrat domů 

Po třech knihách odehrávajících se v africké kulisě se v té nejnovější, nazvané Šest cizinců, vrátil domů, do protiromského pogromu v malé obci na západním Slovensku v roce 1928. Příběh ztvárnil očima přímých či nepřímých obětí, svědků i pachatelů.  

“Psaní je pro mě uvažováním o světě. Není únikem – vždyť nakonec několik textů je také pochmurných – spíše zoufalým pokusem o pochopení toho, kde se nacházím. Nejde mi to, ale nezbývá mi nic jiného, jen se o to pokoušet znovu,” řekl v jednom rozhovru. 

V knize Šest cizinců napsal: …kdo mlčí, projevuje svou moudrost… “To je citát jedné z postav, která hovoří o tom, jak své viny procházíme mlčením, jako bychom se jich takovýmto způsobem mohli zbavit. Máme za sebou spoustu tragédií, o kterých nemluvíme, a myslíme si, že se na ně zapomene a zůstaneme čistí jako ticho. Se svými dějinami jsme se nedokázali vypořádat.” 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.

Loading...