Karel Steigerwald : „Myslím si, že nás to čeká zas.“

- Diktatura informací - 17. 01. 23

Karel Steigerwald měl na MAČi vystupovat už v roce 2012, leč onemocněl, proto na jeho vystoupení čekali festivaloví diváci až do roku 2013. Dramatik, scenárista, a hlavně novinář, který byl velkou postavou komentátorského oddělení MF DNES. Je autorem řady divadelních her: Horáková × Gottwald (2006) a Políbila Dubčeka (2008), dalších devět her vyšlo v roce 2005 pod názvem Devět komedií z konce století.

Novinář, dramatik, divadelník a scenárista Karel Steigerwald se narodil 11. dubna 1945 ve Vacíkově na Příbramsku. V roce 1972 zakončil studium scenáristiky na FAMU v Praze. O rok později se stal scenáristou Filmového studia Barrandov, později dramaturgem. Spolupracoval s Činoherním klubem v Ústí nad Labem. V roce 1988 se stal dramaturgem a později ředitelem činohry Divadla Na zábradlí. Od roku 1994 je Karel Steigerwald spisovatelem na volné noze, zároveň redaktorem a žurnalistou. Ve svých omentářích, stejně jako v divadelních hrách užívá hojně satiru a ironii.

ublikoval také výběry ze své publicistiky Obrana sprostých slov (1999), Jak se volí prezident (2003) a Co s námi bude? (2006). V Brně četl ukázku ze hry v doprovodu své ženy a herečky Evy Salzmannové.„Protože jde o dialog mezi mužem a ženou, tak jsem poprosil svoji ženu, aby mi pomohla číst. Alespoň tedy uvidíte, jaký je rozdíl mezi tím, jak čtou herci a jak autoři, protože autoři čtou hrozně,“ předeslal Steigerwald.

Manželé četli ukázku ze hry Marta Peschek jde do nebe, což je komedie o nebeské bráně, špinavém a páchnoucím chlapisku a protivné bábě. „Myslel jsem si, že to bude muzikál,“ zmínil dramatik s tím, že ke hře mají dvě písničky, z nichž jednu jeho žena Eva v Brně také zazpívala.

Na úvod se Steigerwald vyznal z přesvědčení, že tuto zemi čeká revoluce. „Myslej si, že nás udělaj tím pivem, ale my to pivo obrátíme proti nim,“ četl, „ten proud těch pivních strejců se jednou zvedne od stolů.“ A dodal: „Myslím si, že nás to čeká zas.“

Eva Salzmannová v živé diskuzi přiznala, že text hry je velmi složitý a že bylo těžké se ho naučit zpaměti, když jej studovala. „Spolupráce na této hře dokonale prověřila náš vztah a přiznávám, že jsem se ptala sama sebe, proč nenapsal něco veselejšího a lehčího,“ poznamenala směrem ke svému muži.

„Divadelní hra se nepíše pro nějakého brata, manželku, ale ta se píše pro ten tým, který ji pak bude hrát, a pak se autora ten tým ptá, co a jak,“ poznamenal autor v souvislosti s jedním dotazem. „Já nevím, jestli nebe je, nebo není, ale levicové intelektuálky je neuznávají, ale pak do něj chtějí,“ shrnul jedno z poselství své hry dramatik.

Klacky pod nohy nepřišly

Diváci se Karla Steigerwalda samozřejmě ptali i na noviny, na Andreje Babiše, který si koupil Mladou Frontu DNES.

„Musel jsem odejít z dobrého místa v dobrých novinách, protože píšu o politice,“ poznamenal Karel Steigerwald na Rádiu Plus. „Kdybych psal o kytičkách, asi bych tam pod Babišem zůstal. Já jsem vlastně sám sebe musel vyhodit z novin, abych mohl zůstat tím, kým jsem,“ dodal.

„Když Babiš koupil noviny, udělal jsem si první úvahu: Tady teda dlouho nebudu, ale odejdu, až budu mít konflikt. Pořád do těch novin budu dávat své svobodné psaní a až když mně on začne házet klacky pod nohy, udělám konflikt, odejdu a budu mít důvod. Přemlouval jsem k tomu i šéfredaktora, ale ten byl chytřejší a odešel hned. Já jsem tam zůstal několik měsíců a postupně mně došlo, že mně nikdo nehází žádné klacky pod nohy, že si dál mohu dělat to samé, co předtím, že jsem pořád svobodný. A logicky jsem najednou dostal strašný strach a hrůzu z toho, že se měním v takového toho žida ve špajzu, že bude vlastník říkat: Co máte, podívejte se, jak on tam svobodně píše. A to byl ten rozhodující důvod, když jsem tohle domyslel, že jsem okamžitě odešel,“ vysvětlil Steigerwald.

„Dnes vidíme lidi, kteří se díky svému výraznému nevzdělání řítí do nějaké strašné pasti, ve které země už byla, dokonce několikrát, a vždycky se do ní řítila s jakousi slepotou,“ poznamenal, k čemu vede široká nevědomost o minulosti v Česku. „Teď jsme v podobné situaci. Myslím samozřejmě na Rusy, s jejich imperialismem. A myslím na ty naše domácí kolaboranty s těmi Rusy, kteří nejsou zahnízdění jenom v komunistické straně, ale jsou rozlezlí po celé společnosti, dokonce každou chvíli narazíme na to 19. století, kde Rus byl pro velkou část české inteligence to dubisko, ke kterému se mohla přichýlit,“ připomněl varování Karla Havlíčka Borovského, aby se Češi nehnali do vztahů s carským Ruskem. „A tahle situace trvá dodnes, řada lidí řekne i dnes: To jsou Slované, to jsou naši bratři! ... To jsou naši nepřátelé, ...bohužel,“ uvedl.