Prozaička, autorka rozhlasových her a scenáristka Ayfer Tunç se narodila v roce 1964 v Adapazarı na severozápadě Turecka. Absolvovala politologii na Istanbulské univerzitě, na škole začala publikovat články v literárních časopisech a drobné povídky. Výrazněji na sebe upozornila sbírkou Saklı (Skryté) z roku 1989, o tři roky později následoval první román Kapak Kızı (Dívka z obálky).

Její nejúspěšnější kniha nese název Bir Mâniniz Yoksa Annemler Size Gelecek (Jestli proti tomu nic nemáte, staví se u vás moji rodiče) a je satirickou studií života v Turecku sedmdesátých letech. V jednom ze svých esejů komentuje Tunç situaci mladé turecké literatury: „Nahlíženo ze Západu, leží Turecko tam, kde začíná Východ. Při pohledu z Východu je tomu naopak. Turecká literatura dnes pulzuje životem a odráží veškerou dynamiku našeho věku, celá řada mladých spisovatelů ve mně vzbuzuje naději. Avšak přestože jsou méně zatíženi předsudky než jejich předchůdci, přestože jsou zvídavější a nadšenější, jejich literaturu Západ stále buď nemůže, nebo nechce brát na vědomí.“

„Naše povídka zatím neměla pevné obrysy, autor o ní pořád jen přemýšlel. Nebylo jasné, jakou úlohu budeme hrát, co budeme dělat, dokonce ani to, zda v povídce vůbec budeme figurovat. Naše postavy nebyly natolik propracované, aby bylo možné vytvořit souvislost mezi autorovými úvahami a naší existencí. Věděli jsme toho o sobě jen velice málo. Jako dosud nenapsané postavy jsme jen tak bezcílně bloumali nereálným světem literárních hrdinů. Byli jsme plní napjatého očekávání, cítili jsme se osamělí,“ napsala před MAČ 2018 v eseji Nesnesitelná trýzeň.

Bavilo ji spíše číst, než si hrát s ostatními dětmi. „Začala jsem psát během studií z prostého důvodu: bavilo mě to. Vždycky jsem k tomu měla sklony, už na základní škole. Ostatní děti si hrály v partě na ulici a já jsem si četla. Pak mě napadlo, že bych mohla zkusit i psaní. Jenže v Turecku žádná škola pro spisovatele neexistuje. Spousta autorů jsou vystudovaní inženýři nebo doktoři,“ poznamenala v rozhovoru pro Lidové Noviny v červenci 2018.

Spisovatelka zastává názor, že politika literaturu hodně ovlivňuje. „Politika zasahuje do všeho. Politika přece taky používá jako svůj nástroj jazyk. Já ale nechci psát o každodenních událostech v politice, ale spíš o tom, jak se politika promítá do života obecně, dlouhodobě, jaké způsobuje rány. Psaní je vlastně sociologická sonda,“ odpověděla Radimovi Kopáčovi v rozhovoru pro LN.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.