doporučujeme
Próza – 31. 08. 17

Dokud jsem nepřijel do Brna, tak jsem myslel, že všichni jsou nějak bezproblémový...

One man show básníka, prozaika a byvšího autora osobitých hudebních recenzí v Reflexu Tobiáše Jirouse na MAČi v Brně v roce 2010 bylo notně autobiografické a třeskutě zábavné. Z telefonátu s norským bohemistou anebo z monologu k zubní lékařce otálející s aplikací lokální anestezie se publikum v Huse na provázku mohlo dozvědět spoustu zajímavého z autorových myšlenek a zážitků. „Blbé práce bude dycky dost,“ tvrdil prozaik a básník.

„Nebudete tomu věřit, ale nakonec jsem těch recenzí napsal sto, i když přicházelo dost negativních ohlasů. Jsem zastáncem toho aktivního přístupu. Ke všemu. I k takovejm jakoby zavedenejm tématům a disciplínám,“ popsal v průběhu večera recenze, jež psal pro Reflex.

„Tady ta knížka, ani nevíte, jakou z ní mám radost,“ dostal se Tobiáš Jirous i ke čtení poezie z výboru Noční můry noční můry (2009), který shrnuje jeho dvacetiletou básnickou tvorbu. „Dva roky jsem ji takzvaně připravoval, dva roky jsem vedl dialog se svým nakladatelem, který normálně básně nevydává... Až jsem si to nakonec udělal podle svýho. Aby si to někdo koupil, tak jsem to udělal rafinovaně, že ty básničky z poslední doby, který samozřejmě si myslím, že jsou nejlepší, směrem k těm juvenilním, který jsou horší, jsem dal chronologicky jako proti směru hodinových ručiček.“ poznamenal s tím, že aby byla kniha tlustší, doprovázejí jeho verše ilustrace.

Bez sprostého slova

„Veřejnoprávní média mají nějaký směrnice. Oni dycky řeknou: Nechtěl bys z toho něco přečíst? A pak, když ten mikrofon je ještě vypnutej, říkaj: Ale nesmí tam být žádný sprostý slovo! No, tak hledám, ale ty, který by tady tím kodexem prošly, ty mě vlastně nebavěj,“ prozradil.

„Já mám velmi blízko k tý asijský poetice,“ zmínil a přečetl svéráznou báseň: „​Pozoruješ za oknem bonsai / a je to divný / přemýšlíš o životě / a zas ten trochu blbej pocit / mělo by se něco stát / ale bonsai se ani nehne“.​

„Dokud jsem nepřijel do Brna, tak jsem prostě myslel, že všichni jsou tak nějak bezproblémový. Tady jsem zjistil, že je to do tý Prahy trochu dál občas. Během tý cesty se občas nějaký věci posunou,“ soustavně bavil publikum. „Todle město je úplně magický. Jel jsem – vy řikáte šalinou, já tramvaj – najednou ta tramvaj vjela někam mezi záhony úplně kamsi a já si řikal, ty jo, jsem na tripu?! Takový jako úplně nečekaný věci se tady dějou. A samozřejmě nelze si nepovšimnout, že tady máte hezké dívky.“

Publikum bylo tak nasycené zábavou a znavené smíchem a dlouhým potleskem, že debata nakonec ani neměla dlouhého trvání.

Tobiáš Jirous

Básník a prozaik, hudebník a herec se narodil v roce 1972 v Praze. Původem z disidentské rodiny: „Skončil jsem na zahradnickém internátu. O nějakých školách nemohla být ani řeč. Mohl jsem si vybrat, jestli budu dělat v továrně díry do plechu nebo jestli budu okopávat ředkvičky na zdravém vzduchu. Tak jsem si vybral ty ředkvičky.“ Pod heslem „Máš problém? Začni psát!“ publikoval tři knížky veršů (Slova pro bílý papír, 1992; Zakončený deník, 1997; Noční můry noční můry, 2009) a dvě prózy (Počkej na mě, Valentýne, 2003; Než vodopády spadnou, 2005).